Říjen 2012

Mursího nová zahraniční politika

15. října 2012 v 22:40 | Jonannes Gerloff novinář žijící v Izraeli
Mursího nová zahraniční politika
Egypt s novou tváří v čele se znovu hlásí o své pradávné mocenské nároky v Orientu. Islamistický prezident Mohammed Mursí si ve víru arabského jara nárokuje přinejmenším regionální vedoucí úlohu. Egypt je konec konců nejlidnatější arabská země.
Po krátké návštěvě v saúdském hlavním městě Rijádu a účasti na vrcholné schůzce Organizace africké jednoty v Addis Abebě v červenci byla prvním Mursího zahraničněpolitickým počinem s výrazným signálním významem jeho cesta do Číny na konci srpna.
Občanská válka v Sýrii je pro tohoto představitele Muslimského bratrstva nepochybně srdeční záležitostí. Mursí nevynechá jediné příležitosti pranýřovat "utlačovatelský" režim v Damašku. V krvavém konfliktu mezi koalicí menšin pod vedením Alavitů a džihádisty z celého světa, s nimiž se Muslimské bratrstvo cítí spřízněno, zaujímá nový egyptský prezident kurážný postoj: "Assad musí pryč!"
Číňané jsou vedle Íránu nejsilnějšími spojenci damašských vladařů a spolu s Ruskem dosud odvrátili všechny pokusy o odsouzení v Radě bezpečnosti OSN.
Na zpáteční cestě z říše středu zařadil Mursí 30. srpna ještě mezipřistání na několik hodin v Íránu. Vlastně jen kvůli předání předsednictví hnutí neangažovaných států Peršanům. Toto přerušení cesty domů však mělo historický význam. Šlo o první návštěvu egyptského prezidenta za více než tři desetiletí.
V roce 1979 přerušil Írán diplomatické vztahy s Egyptem na protest proti mírové smlouvě, kterou uzavřel Anwar El-Sadat s Izraelem. O něco později také poskytl Sadat svrženému perskému šachovi azyl. Když pak v říjnu 1981 podlehl Sadat atentátu islamistů, pojmenoval Teherán jednu ze svých ulic na počest atentátníka Chalid Al-Islambuli. Husní Mubárak pak Peršany obviňoval, že destabilizují Blízký východ a vměšují se do vnitřních záležitostí jiných zemí.
Nyní zaznívají nesouhlasné hlasy z Káhiry. Jednou slíbil Jusri Abu Sahdi, člen egyptské rady pro zahraniční politiku, íránské zpravodajské agentuře IRNA, že Egypt brzy otevře v Teheránu své velvyslanectví. Pak zase bylo slyšet, že Egypt žádné plány na bezprostřední obnovení diplomatických styků s Íránem nemá. Přesto označuje íránský prezident Mahmúd Ahmadinežád Egypt za "strategického spojence".
Na samotné vrcholné schůzce hnutí nezúčastněných pak nebyla nouze o dramatické momenty. Když se egyptský prezident vyjádřil k syrské krizi, syrská delegace demonstrativně opustila sál. Mursí napomínal Írán, že se podporou starého syrského režimu vzdaluje arabskému světu, a obrácen k Ahmadínežádovi prohlásil: "Musíte respektovat vůli lidu a jeho touhu po změně!" Íránský tlumočník projevil obzvlášť originální talent pro politickou cenzuru, když v tomto nepříjemně kritickém projevu místo "Sýrie" prostě vždy překládal "Bahrajn" - zemi, kde by íránští vládci rádi viděli změnu jako plod arabského jara.
Jako odvážný zahraničněpolitický výpad je možno kvalifikovat Mursího návrh na vytvoření "islámského kvarteta". Společně se Saúdskou Arábií a Tureckem by měli Egypt a Írán dokázat to, čeho není schopna Liga arabských států, totiž vytvořit společnou islámskou frontu, zejména za účelem zvládnutí krize v Sýrii. Ještě koncem srpna prohlašoval Mursího mluvčí
Jasser Ali: "Jsme rozhodnuti, že tento výbor bude úspěšný." Necelé tři týdny na to, při první schůzce této islámské čtyřky, však měli egyptští zástupci co vysvětlovat, neboť saúdský ministr zahraničí se do Káhiry nedostavil. Odkaz na zdravotní stav stárnoucího saúdského prince, který přece mohl do země na Nilu poslat nějakého zástupce, byl slabou výmluvou, zvláště když z Rijádu byly slyšet pochybnosti ohledně naděje islámského kvarteta na úspěch.

"Egypt bude své zahraniční vztahy zcela nově konstituovat na základě spolupráce a zájmů," popsal Jasser Ali koncem srpna představu svého šéfa. Zdá se přitom, že prezident Mursí se snaží o kvadraturu diplomatického kruhu, když staví americké dělení Blízkého východu zcela na hlavu: bere za ruku starého amerického spojence, islámsky ultrakonzervativní - v Evropě by se asi mělo říkat "islamistickou" - Saúdskou Arábii a jde s ní k jejímu šíitskému úhlavnímu nepříteli - z pohledu Západu ztělesnění všeho myslitelného zla - Íránu. Přitom ten, který by měl být humanisticko-osvíceneckému Západu zcela cizí, sleduje jasně deklarované západní zájmy, totiž konec krveprolití v Sýrii a odchod jejích diktátorů. Imad Schahin, politolog na americké univerzitě v Káhiře, dospěl k tomuto závěru: "Tím vnáší Mursí do regionální i mezinárodní politiky v regionu zcela nové parametry."

Změna kursu egyptské zahraniční politiky pod vedením Mohammeda Mursího je skutečně nepřehlédnutelná a byla vidět už hned po jeho nástupu do úřadu v červnu. Mursí, jehož dvě děti z pěti se narodily v Kalifornii, a proto mají americké občanství, požaduje od USA propuštění tzv. "slepého šejcha" Omara Abdela Rahmana. Tento egyptský duchovní vyzval fatwou k vraždě prezidenta Sadata a v USA si odpykává doživotní trest za svůj podíl na bombovém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku v roce 1993. Vůdce Al-Káidy Usáma Bin Ládin ospravedlňoval útoky z 11. září 2001 právě odkazem na fatwu Abdela Rahmana.

Nový egyptský prezident se snaží metodou cukru a biče přimět Íránce k tomu, aby nechali svého syrského vasala padnout. Na jedné straně jim nabízí pomoc při proražení mezinárodní izolace, syrskému prezidentovi Assadovi volný průchod a zprostředkování mezi tradičně hluboce znepřátelenými Peršany a Araby. Na straně druhé hrozí dokonce intervencí Západu v Sýrii v případě, že by Teherán svůj postoj nepřehodnotil. Velice naléhavě vysvětloval Mursí íránskému ministrovi zahraničí Alimu Akbar Salehimu 18. září v Káhiře společnou bázi: "Jestliže i nevěřící jsou jednotní na své falešné cestě, měli bychom my v naší spravedlivé věci mít jednotu!"

Rozhodující hnací silou Mursího zahraničněpolitického aktivismu je hospodářská situace jeho vlastní země, která kdysi bývala obilnicí Orientu a v biblických dobách útočištěm při hladomoru. S Mubárakovým pádem čelí Egypt velkým hospodářským výzvám. Hospodářsky rozhodující cestovní ruch je prakticky v troskách. Zahraniční investoři nevidí v zemi na Nilu nic atraktivního. V září překročil státní dluh Egypta částku 176 miliard eur.

Ideologicky má Muslimské bratrstvo problém s úvěry, protože úroky jako neislámské odmítá. Přesto přijal Mursí půjčku od Mezinárodního měnového fondu ve výši 4,8 miliard dolarů.

Hned po revoluci v lednu 2011 zvažovali Američané masivní hospodářskou pomoc. Třetina z 3,2 miliardy dolarů egyptských dluhů měla být odpuštěna. Po vypuknutí protiamerických nálad v celém islámském světě v září po zveřejnění videa o Mohamedovi na internetu vyjádřil list Washington Post podezření, že USA hodlají vyčkat dalšího vývoje v Egyptě a vlastních voleb v listopadu, dříve než příslib pomoci realizují - což mluvčí Bílého domu horlivě dementoval.

Již v červenci slíbili Saúdové pomoc v milionové výši a počátkem září opět přislíbili balíček ve výši 1,5 miliardy dolarů. Katar se zavázal investovat v příštích pěti letech 18 miliard dolarů a Turecko chce přidat další dvě miliardy dolarů.



Pozorovatelé, zejména v Izraeli, vidí kriticky případné jaderné ambice Egypta, které by měly podpořit Mursího mocenské nároky. Írán údajně přislíbil pomoc při rozvoji egyptského atomového programu. V každém případě předložilo ministerstvo energetiky v červenci plány na výstavbu nového atomového reaktoru v deltě Nilu. Po Izraeli a Íránu má Egypt jeden z nejrozvinutějších jaderných programů v regionu.



Nejpozději od roku 2006 požaduje Muslimské bratrstvo veřejně rozvoj vlastní atomové odstrašující síly. V červenci prohlásil Dr. Hamdi Hassan, mluvčí Muslimského bratrstva v egyptském parlamentu: "My Egypťané jsme připraveni hladovět kvůli atomové zbrani, která bude mít skutečnou odstrašující sílu a bude rozhodující v izraelsko-arabském konfliktu." V roce 2009 oznámil vůdčí teolog Muslimského bratrstva šejch Jussuf Al-Qaradawi v katarské televizi, že muslimské národy musí získat jaderné zbraně, "abychom naše nepřátele zasáhli hrůzou". Začátkem srpna 2012 řekl generál ve výslužbě Abd Al-Hamid Umran v televizi Tahrir docela nepokrytě, že Egypt musí vůči Izraeli vybudovat jaderné odstrašení.



Ani ne měsíc na to oznámil nový velitel egyptského válečného námořnictva Usáma Ahmed El-Džendi, že byla podepsána kupní smlouva na dvě německé ponorky typu 209. Navíc mají egyptskou flotilu v příštím roce posílit čtyři americké raketové čluny. Protesty Izraele proti tomuto německému vojenskému exportu do otevřeně islamistického Egypta německý ministr obrany Thomas de Maizière rázně odmítl: žádná země na světě nemá prý právo vetovat rozhodnutí německé vlády.



Muslimští bratři v Egyptě se přitom svými dlouhodobými cíli nikterak netají. 14. srpna 2012 prohlásil duchovní Safwat Hidžasi, který patří k nejsilnějším podporovatelům prezidenta Mursího, v egyptské televizi Al-Kahira Wal-Nas: "K učení Muslimského bratrstva, které nikdy nemůže odvolat, patří cíl islámského chalífátu a světové vlády. Ano, přijde den, kdy budeme pány světa."