Proč nás, vy křesťané, chcete měnit?

29. října 2009 v 11:49 | Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP, www.israelnetz.com
Pro křesťanský časopis Brána
Vyrůstala jsem v Čechách a netoužila jsem ani po exotických krajích ani po západě, natož po Izraeli. Ale v šestnácti letech jsem odevzdala na základě osobního zvěstování evangelia svůj život Bohu. To bude asi hlavní důvod proč dnes žiji s německým (dříve západoněmeckým) manželem v Izraeli. Našich pět dětí vyrůstá mezi Izraelci. Gila, paní ze sousedství je na nás přímo hrdá: "To je rodina, která by mohla žít v Německu nebo Čechách, ale jsou tady s námi." Abigail oproti tomu se rozrušuje: "Proč vy křesťané se sem stěhujete a chcete nás měnit? My jsme sem přišli, abychom vybudovali židovský stát a nestojíme o cizí vlivy."
Jedno snad z nejužitečnějších a nejzásadnějších poznání pro mě bylo, jak se Židé dívají na křesťany. Pravověrný Žid je přesvědčen, že nemůže věřit v křesťanského Ježíše Krista. Zato mají ale vytříbený smysl pro to, co je pravé. Naše děti mají možnost chodit do školy, kde se na počátku vyučování modlí ze Siduru, židovské modlitební knížky. "Děkuji Ti…," začínají každé ráno školní den. Liora, učitelka jedné z mých dcer, mi řekla: "Každé ráno čekám na modlitbu tvé dcery. Čekám, že uslyším její hlas, jak se opravdově a v Duchu modlí."

Teď jsou ovšem prázdniny, je víc času a tak mohu předčítat i nějakou dlouhou napínavou knížku. Děti přinesly titul "Henrik v nebezpečí". Ukázalo se, že jde o příběh dánských dětí, jedním z nich je Žid z doby během 2. světové války. Při předčítání jsem musela udělat přestávku, protože se mi začaly drát do očí slzy: "Představte si své kamarády ze třídy a ze školky, že je chtějí zavraždit jen proto, že jsou Židé." Mé šestileté něco takového nejde do hlavy. Můj devítiletý ví, že to už se nestane, protože teď Židé mají svůj stát a jsou schopni se bránit. Uvědomuji si, že malé to musím vysvětlit víc. "Země našeho táty?", ptá se?

Těsně než došlo na deportaci Židů, zachránili Dánové ve spolupráci se Švédy mnohé z nich převozem na rybářských lodích kontrolovaným územím do Švédska. Jedna taková loď je vystavena v Jad va-Šem, muzeu holocaustu v Jeruzalémě . Tam je možné dozvědět se také, že v polské obci Kielce oproti tomu ještě rok po válce v pogromu zavraždili Poláci 40 Židů z 200, kteří se vrátili z koncentračních táborů a míst, kde se během války skrývali.

Křesťané, kteří se angažují pro sociální práci s oblibou citují oddíl o posledním osudu z Matoušova evangelia 25. kapitoly. Před Syna člověka tu budou shromážděny všechny národy a budou souzeny podle toho, jestli dali najíst hladovým, napít žíznivým, oděli nahé atd. Většinou se toto místo vztahuje na lidi v nouzi obecně a to určitě odpovídá božímu milosrdnému srdci. Ale, co když Ježíš myslel svými nejmenšími bratry Židy? Co kdyby tady šlo o vztah národů k židovskému lidu? Není to dlouho, co jeden Němec vyslovil názor mnohých: "Proč si musíme připomínat holocaust. To už je za námi, už se k tomu nemusíme vracet."

Život v Izraeli mě učí něco jiného. I když holocaust leží v minulosti, za námi to není. Nejen, že oběti holocaustu ještě žijí. "Holocaust je přítomen mezi námi… Jsme posttraumatická společnost… Více než padesát procent pacientů na uzavřené psychiatrickém oddělení jsou lidé poznamenaní holocaustem… " Takové a podobné věty padaly v pořadu prvního programu izraelské televize při vzpomínkovém večeru na oběti holocaustu. "Druhá" a "třetí generace" jsou v Izraeli pojmy, které nemusí nikdo vysvětlovat. Druhá generace jsou lidé, jejichž rodiče byli tak zaměstnáni svými traumatickými prožitky, že neměli smysl pro každodenní trable svých dětí. Druhá generace se cítila opuštěná. V pohledu otce, který prožil všechny hrůzy koncentráku se ony hrůzy zrcadlily, když se podíval do očí svému synu.

Holocaust a celé dějiny pronásledování Židů křesťanským světem, které jsou v Jad va-Šem dokumentovány, přešly Židům do krve. Má přítelkyně byla překvapena, že hned u vchodu jsou v krátkosti nastíněny dějiny křesťanského antisemitizmu počínaje citáty církevních otců z prvních století po Kristu. Nečekala, že Židé uvedou holocaust v této souvislosti. V muzeu se také vyskytuje citát z 5. Mojžíšovy 25. kapitoly: "Pamatuj (nebo-li nezapomeň), co ti učinil Amálek, když jste táhli z Egypta. Střetl se s Tebou na cestě a zničil ti zadní voj, všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený; a nebál se Boha." ( 5 M 25,17) Pokud stojí Ježíš na straně lidí, kteří takové věci dělali nebo jim i mlčky přihlíželi, tak nemůže být židovským Mesiášem. To je logická úvaha.

Cvi nás vítá ve svém domově a hned na úvod, aby nebylo pochybností říká: "V Ježíše nevěřím, tak to téma nechme stranou, ale chci být vaším přítelem." Jako snad všechny Židy ho zaměstnává téma holocaustu a pokračující nenávist vůči Židům i přání zlikvidovat židovský stát. Začneme ho přesto přesvědčováním evangelizovat nebo se staneme jeho přáteli? Kéž by se skrze naše přátelství mohl setkat s jiným Ježíšem než s tím, kterého reprezentovali křesťané po tisíciletí. Kéž by se mohl setkat se Ježíšem, který nejen, že má Židy rád, ale dokonce byl jedním z nich.

© Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP, www.israelnetz.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 svoboda svoboda | 30. prosince 2009 v 0:14 | Reagovat

- Ti co pachali nasili ve jmenu Jezise nemeli s Jezisem nic spolecneho.
- Neverit v Jezise = neverit v dobro v lidech. to je nepochopeni Jezisovy zpravy.
- Jezis vyresil lidskou existenci jednou pro vzdy. Bohuzel je jeho uceni malo pochopene - "odmitaci" i krestany samotnymi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama