Překlady Písma

17. května 2009 v 20:01 | Dan Drápal
Překlady Písma

Již několik let navštěvuji mezinárodní sbor Prague Christian Fellowship. Tento sbor je součástí Křesťanských společenství, nicméně jeho celkový ráz je určen skutečností, že pastor je Američan a Američané tvoří rovněž značnou část návštěvníků. Mám ten sbor rád - mám v něm bratry a sestry obecně a rovněž řadu osobních přátel. Jedním z rysů tohoto sboru je určitá "multimediálnost" (přiznám se, že tento rys bych klidně oželel). To mimo jiné znamená, že kromě občasných klipů nebo projekce modlitebních témat se na přední stěně objevuje jednak i biblický text, jednak i hlavní body kázání.
V českém jazyce v poslední době přibývá překladů - kromě Ekumenického překladu budeme mít k dispozici nejen kompletní Český studijní překlad a Novou bibli kralickou, ale i tzv. "Jeruzalémskou bibli". Ovšem Američané mají ještě mnohem pestřejší výběr biblických překladů do angličtiny. Když se u nás ve sboru promítají na přední stěnu biblické verše, téměř vždy jde o velmi volné překlady Písma či spíše parafráze. Amplified Bible, Living Bible, The Message… To jsou některé známější, které mi vytanou na mysli. V češtině máme něco podobného tuším jen pro Nový zákon pod názvem Slovo na cestu.
Biblický text podaný těmito parafrázemi je velmi srozumitelný. Tak srozumitelný, až to ve mně vyvolává - mám-li se přiznat - určitou stísněnost. Nepochybuji o tom, že překladatelé jsou vedeni dobrými úmysly: Chtějí dnešnímu člověku přiblížit a zprostředkovat biblický text, biblické poselství. Mimoděk v něm ale od samého počátku budují dojem, že biblické slovo se čte snadno, že je snadno srozumitelné. Jsem si ale téměř jist, že tento dojem je klamný.
Bohu jistě nešlo o to, učinit se člověku těžko srozumitelným. Na druhé straně se mi nezdá, že chtěl, aby biblický text byl za každou cenu uhlazený a neproblematický. Když jsem sám na překladu pracoval, začal jsem si po čase klást otázku, co je vlastně obsahem Božího sdělování, Božího slova k člověku? Je to příběh? Nebo jsou to pojmy? Nebo jsou to dojmy? Nebo případně informace? Pokud bych se domníval, že Božím sdělením je především nebo pouze příběh, pak by i při překladu šlo patrně nejvíce o to, aby text byl uhlazený a pěkně plynul. Záleželo by na zachycení podstaty příběhu, méně už na použitých slovech. Pokud by ale šlo především o pojmy, pak by tomu bylo zcela jinak. Pak by bylo zavádějící, kdybychom na různých místech překládali totéž hebrejské slovo pokaždé jiným českým ekvivalentem, protože pak by čtenáři nemohli ani rozpoznat, které biblické pojmy jsou vlastně klíčové. Této chyby se dle mého názoru dopustil Ekumenický překlad, kterého si jinak v mnohých ohledech velmi vážím. Pokud ale - abych uvedl alespoň jeden příklad - zcela vypouští novozákonní pojem krev Kristova a různě jej opisuje (nejčastěji patrně slovem oběť), zbavuje Nový zákon něčeho velice podstatného.
Každý, kdo se pokusil trochu do Písma proniknout a komu se dostalo základního poučení, ví, že Bible je vlastně knihovna. Obsahuje beletrii, poezii, zákoník, kroniku… Jde tedy o různé literární druhy, v nichž jde o různé věci. Někde skutečně jde především o příběh, jinde o pojmy, jinde o informace, opět jinde o dojmy… Věc ale není tak snadná, aby se dalo říci, že v té či oné knize jde pouze o jedno a nikoli o druhé.
Do sedmdesátých let minulého století měli evangelikální křesťané (pokud neznali cizí jazyky) k dispozici více méně jen Bibli kralickou a Žilkův Nový zákon. Teologicky byl František Žilka velký liberál; dá se ale říci, že jeho překlad byl mnohem lepší než jeho teologické názory a jeho víra, pokud se u něj o víře (ve vzkříšeného Pána) dá vůbec hovořit. Existovaly i některé katolické překlady, ty ale nebyly zdaleka tak rozšířené.
Čím to bylo, že si zbožní lidé "vystačili" po čtyři staletí s jedním základním biblickým překladem? To se čeština v posledních padesáti letech opravdu tak zásadně změnila?
Obávám se, že problém je někde jinde. Kraličtina byla poněkud archaická již v devatenáctém století; lidé ale věděli, že biblický text je něčím, s čím je radno alespoň trochu zápasit. Neočekávali, že jim bude biblický text předžvýkán do naprosté a neproblematické srozumitelnosti.
V posledních pěti letech jsem přeložil na čtyřicet křesťanských knih, nejvíce pro největší evangelikální nakladatelství Návrat domů. Řada knih, které jsem překládal, obsahují kromě textu ještě jakousi pomůcku pro skupinové studium dané knihy. (Upřímně řečeno jsem celkem rád, že Návrat domů je zpravidla vypouští.) Během svých nemnohých výjezdů do západní Evropy jsem se přesvědčil, že na domácích skupinkách se tyto studijní pomůcky skutečně zhusta používají. Ostatně používají se i na některých skupinkách našeho sboru. Zažil jsem na jedné skupince, jak si místo programu strčili do přehrávače DVD s Philipem Yanceym (mimochodem jedním z mých oblíbených autorů), poslechli si jeho přednášku a pak diskutovali o nastoleném tématu. Bibli nikdo z účastníků ani neotevřel.
Kdyby bujení různých parafrází odpovídal i určitý pohyb na druhé straně spektra, tedy kdyby byl zájem nejen o snadno čtivé biblické překlady, ale i o překlady studijní, byl bych mnohem klidnější. Pod dojmem vývoje posledních desetiletí si kladu otázku, zda snaha vyjít vstříc "modernímu", případně "postmodernímu" čtenáři tím, že mu dám do ruky snadno čtivou parafrázi, není nakonec kontraproduktivní. Zdá se mi, že zájem o studium Písma se spíše vytrácí, než aby narůstal. Rád bych se mýlil. Místo solidního biblického textu máme parafrázi, místo solidního biblického programu si pustíme DVD s oblíbeným křesťanským autorem - v důvěře, že on sám se snad o Písmo opírá.
Toto spoléhání ovšem může být z dlouhodobého hlediska velmi ošidné. O tom jsem se opět přesvědčil při překládání některých svých oblíbených autorů. Narazil jsem několikrát na místa, kde daný autor určitému biblickému místu vůbec neporozuměl a vyvodil z něj závěry zcela nepatřičné. Jelikož v době internetu je možné si téměř kohokoli "vygooglovat", podařilo se mi s některými s těchto autorů vstoupit do kontaktu a na tuto věc je upozornit. (Musím bohužel konstatovat, že ne vždy jsem se setkal s velkým zájmem věc otevřít a blíže prozkoumat.) Upozorňuji, že mluvím o autorech, s nimiž v zásadě souhlasím a kteří se dle mého názoru pohybují v řečišti biblického křesťanství. Přesto tento vývoj nepovažuji za šťastný.
Obrovský výběr dostupných překladů v jejich knižní i digitální podobě dle mého názoru americké pastory a kazatele spíše demotivuje, pokud jde o studium biblických jazyků. K dispozici je i řada komentářů a slovníků. Spoléhání na tyto pomůcky ovšem nezřídka vede k tomu, že někteří američtí kazatelé vyvozují z biblického textu věci, které tam evidentně nejsou - často s odvoláním na nějaký biblický slovník. Zakusil jsem to mnohokrát ještě jako pastor, když jsem překládal některého z hostujících kolegů.
Až vyjde český studijní překlad, bude proti němu možno vznést řadu námitek. Ostatně, mám je i já. To však nic nemění na faktu, že pro "vážného badatele Bible" půjde o cenný podnět, který sice směřování k povrchnosti a parafrázování biblického textu nemůže zcela vyrovnat, ale je přece jenom určitým vyvažujícím počinem.
Jak ale každý pastor (ostatně mnohdy i lékař) dobře ví, snazší je stanovit diagnózu než přijít s návrhem léčby. Jak probudit zájem o studium Božího slova?
Snadná cesta k tomu jistě nepovede. Nějakou instituční cestou (třeba zákazem používat parafráze) se k cíli nedostaneme. Nemám snadnou radu. Přesto doporučuji dvě věci (nejde-li vlastně o jednu věc, aplikovanou ve dvou různých situacích): Tam, kde je to možné, pořádat biblické hodiny. Pod biblickými hodinami ale míním právě biblické hodiny - nejen přednášky na aktuální témata, povrchně podepřené biblickým veršem. Ty mají jistě také svůj význam, nemohou však nahradit dobře připravené slovo, které se zabývá do hloubky přímo biblickým textem. A to druhé: zabývat se biblickým textem na skupinkách.
Osobně jsem se přesvědčil o tom, že Boží slovo je "živé a mocné" (viz Židům 4,12). Pokud se s ním skutečně setkáme a ono se stane základem našeho života, pak náš život nebude ani nudný, ani neplodný. Přiznám se, že nejvíc mi Boží slovo dalo, když jsem s ním musel opravdu zápasit.
O čem hovořím? Vzpomínám si například, jak jsem koncem osmdesátých let probral na biblických hodinách celého Izajáše. Každá biblická hodina byla věnována jedné kapitole. Jistě, bylo to takové "letem světem". Vzpomínám si ale, jak jsem si několikrát určenou kapitolu přečetl a téměř jsem se zděsil: "Co o tom mám říkat?" Na první pohled ke mně biblický text vůbec nemluvil. Jaké pokušení toho nechat a zvolit si nějaké dobře známý, "ohraný" verš, o kterém bych dokázal dlouze pohovořit! Ale právě z rozjímání nad kapitolami, které mi na první přečtení nic neříkaly, se zrodily některé z nejlepších biblických hodin. Když jsem s tou knihou skončil, měl jsem pocit, že jsem se opravdu dověděl něco nového. Jiné přístupy vedou spíše jen k tomu, že se utvrdíme v názorech, které už jsme stejně zastávali.
Stále jsem přesvědčen, že kvalita života kteréhokoli národa je dána znalostí Božího slova. A znalost Božího slova je do značné míry určena kvalitou používaných překladů. V českém národě nás tedy čeká mnoho, mnoho práce. Bude to fuška, ale není to nesplnitelný úkol. Chce to vyhrnout si rukávy a pustit se proti proudu!

Dan Drápal

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama