Psychický teror a válečné zvěsti

23. května 2008 v 6:31 | Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
25.04.08
Psychický teror a válečné zvěsti
Co udělaly izraelské bomby v létě 2006 ze čtvrti Haret Hreik na jihu libanonského hlavního města Bejrútu, je působivé. Mezi hromadami sutin pracují bagry. Z hlubokých stavebních základů rostou nové, víceposchoďové obytné a kancelářské budovy. Jakoby z ničeho nic se vedle nás objeví nějaký muž, podle zevnějšku směs zpustlého stavebního dělníka s arabským trhovcem. V jedné ruce drží radiovysílačku, druhou šmátrá po mobilu, který se houpá na jeho opasku: "Co tady děláte? Máte povolení fotografovat?!" Z jeho hlasu je cítit autorita, kterou nemůžeme neuposlechnout.
Fadi, můj průvodce, obchodník s dalekosáhlými styky od Říma po Dohu, vyrůstal v Bejrútu. Sice nemáme žádné písemné potvrzení a já mu přece říkal, že bychom se raději měli hlásit v tiskové kanceláři Hisballáhu, ale: "Všechno v pořádku!", ujišťuje autoritativně vystupujícího stavbaře-trhovce. Za jeho zády mi kývá na uklidněnou. Zatímco náš průvodce dále telefonuje, dorážíme ke vchodu do mešity Imainein-Al-Husseini, jedné z mála budov, která zůstala v této oblasti během druhé libanonské války nedotčena.
Téměř současně se z ruchu orientálního města vynořuje černočerný mercedes s neprůhlednými skly. Prudce zabrzdí přímo vedle nás. Řidič pootevře okno na úzkou štěrbinu. Z vousatého obličeje si mě měří pichlavě černé oči. Zadní dveře se otevírají a vystupují z nich dva silní mladí muži. Zdvořile požadují naše průkazy. Chtějí vidět snímky, které jsem vyfotil, pasy a kameru berou s sebou do mešity. Pak se vrací a opět mizí. Řidič černého mercedesu vystupuje, opírá se o kapotu motoru a zapaluje si cigaretu. Náš stavbař- zelinář zmizel. Fadi píše SMSku.
Po celou tu dobu se Fadi tváří velmi sebejistě a mluví jen málo. Tři muži z černého mercedesu se chovají velmi korektně a přátelsky. Jejich otázka jsou ovšem cílené a přesné. Později mi Fadi vypráví: Znám se velmi dobře s jejich ředitelem, Husseinem Abdulláhem. Ti tři lidé Hisballáhu zjevně hned nevěděli, o koho se jedná, ale udělalo to na ně tak velký dojem. Když jim došlo, že je Fadi asi šéfovým osobním přítelem začali se najednou chovat velmi uctivě.
Nakonec mi vrátili můj fotoaparát. Musím vymazat snímky Dachie - zničení, opětného vybudování, obřích plakátů s iránskými ajatolláhy, šéfem Hisballáhu Nasrallahem a duchovním vůdcem libanonských šíitů a velkým ajatolláhem Mohammedem Husseinem Fadallahem. Před zničením mohu zachránit jen dvě fotky. Jsou na nich spolupracovníci Červeného kříže, kteří před mešitou rozdávají dárky kolem projíždějícím vozidlům. Mírumilovným tajným agentům se jeví hodnověrné, že chci svým křesťanským čtenářům ukázat, jak v sídle Hisballáhu v jižním Bejrútu, sami pracovníci křesťanského Červeného kříže jednají podle islámských obyčejů a ctí muslimský svátek Eid al- Adha, při kterém se obětují ovce.
Konečně nám vrací i naše pasy, ale musíme oplátkou slíbit, že se okamžitě vydáme do Muktab al Amanu, mediální kanceláře Hisballáhu, abychom dostali povolení pro novinářskou práci. Na papíře natištěná libanonská tisková legitimace zde zjevně nemá žádnou hodnotu. Vyptáváme se v tiskové kanceláři Hisballáhu. Nezdá se, že by chtěl někdo kontrolovat, zda jsme skutečně poslechli pokynů mladých mužů z černého mercedesu. Přinejmenším nikdo, koho bych rozpoznal. Nevšimnul bych si ale ani bezpečnostních opatření Hisballáhu, kdyby byl býval můj libanonský průvodce nevycházel z toho, že je v Haret Hreiku vše povoleno. Vůbec mi zprvu vysvětlil, že Dachií zvaná jižní předměstí Bejrútu jsou prý docela normální čtvrti, které má pod kontrolou policie. Po našem setkání s Hisballáhem mluvil pouze o bezpečnostní zóně.
De facto nemá libanonská vláda tam, kde je přítomen Hisballáh, už co říci. To je zřejmé také v Bejrútském centru, v oblasti před libanonským parlamentem, kde mě libanonští vojáci velmi přátelsky poprosili, abych nefotografoval. Na můj zpětný dotaz, proč se v centru mezinárodního obchodního města nesmí fotit, mi důstojník odpověděl: Můžete fotografovat, ale ne zrovna támhletu mládež, ukazujíc nenuceně ve směru několika mladíků, kteří za několik okamžiků skutečně kontrolují mou digitální kameru a vysvětlují mi, že jsou prý od bezpečnosti Hisballáhu.
Hisballáh se chlubí, že je všude a zároveň nikde. Bojovníky a civilisty nelze od sebe rozeznat. Hisballáh je z lidu. V tom je jejich síla. Jsou dokonce Sunnité, kteří bojují za Hisballáh. Ti jsou známi obyvatelům vesnice Marwahien, která leží na dohled od izraelského obce Sarit úplně na jižní hranici Libanonu nedaleko místa, kde začala 12. července 2006 druhá libanonská válka.
Od konce této války v srpnu 2006 a rezoluce 1710 bezpečnostní rady OSN, která formulovala podmínky příměří, umlkly požadavky po odzbrojení radikální šíitské milice, stejně jako odpovídající sliby od libanonské armády. Obyvatelé vesnic jižního Libanonu informují o tom, že Hisbaláh cílevědomě verbuje mladé muže. Kdo po jednoměsíčním základním vzdělání prokáže schopnosti a loajalitu, tomu se otevře atraktivní kariéra u šíitské milice, což je pro mnoho nezaměstnaných mladíků lákavá nabídka. Masivním skupováním pozemků v oblastech, které patří tradičně křesťanům nebo drúsům, nebo i budováním infrastruktur deklarovaným jako "výstavbové práce po válce" upevňují libanonští šíité s podporou Íránu své postavení v zemi. Pod nosem pozorovatelů UNIFILu buduje Hisbaláh své podzemní sítě bunkrů, jak tvrdil už v létě 2007 britský Sunday Times.
Izraelská vojenská tajná služba si je jistá, že Írán dodává Hisballáhu přes Turecko zbraně. Turecké úřady sice tvrzení takovéhoto druhu rozhořčeně odmítají, ale v květnu 2007 už zabavily náklad 300 raket, který byl deklarován jako čistící prostředky. Zatím mají mít rakety Hisballáhu dosah až 300 km, schopnost nést větší hlavice a být přesnější v zasažení cíle. Pokud je to pravda, mohla by raketa z libanonského hlavního města zasáhnout severní Negev. Až dosud se v Izraeli vycházelo z toho, že rakety Hisbaláhu mají dolet nanejvýš 250 km.
Generální tajemník OSN Ban Ki-Mun informoval počátkem března 2008 o tom, že je v jižním Libanonu umístěno minimálně 20.000 raket krátkého doletu a dalších 10.000 raket většího dosahu. Během 34 denní války v létě 2006 vystřelil Hisballáh na Izrael asi 4.000 raket a tak poslal milion Izraelců do bunkrů. Až do posledního dne války se izraelské armádě nepodařilo ostřelování zastavit. Dnes by mohl Hisballáh bombardovat možná i Tel Aviv. Podle Bana se jeho arzenál jen, co se týče raket C-802-země-voda, ztrojnásobil. Šáh Said Hassan Nasralláh, generální tajemník Hisballáhu, se chlubí, že svým raketovým arzenálem může zasáhnout celý Izrael.
Po druhé libanonské válce byla posádka UNIFILu v jižním Libanonu posílena z 2.000 na 12.000 vojáků a vybavena mohutným mandátem. Mělo jim to propůjčit nutnou dravost pro splnění úkolu. Ve spolupráci s libanonskou armádou měli zabránit přesně tomu, co Ban Ki-Mun nyní konstatuje jako skutečnost: Hisballáh se znovu vyzbrojil.
Kde OSN na jedné straně veřejně napadá ilegální pašování zbraní, kritizuje na straně druhé izraelské průzkumné lety v libanonském vzdušném prostoru snad především proto, aby zachovala zdání neutrality. Oficiálně se zdůrazňuje obava, že izraelským porušením libanonského vzdušného prostoru bude podkopána hodnověrnost posádky UNIFILu. Izrael naproti tomu trvá na svém: Lety jsou nutné, aby mohli mít přehled o základnách pro odpalování raket, skladech munice a pašování zbraní Hisballáhu. Timor Goksel byl léta mluvčím UNIFIL. Jedno je mu jasné: "Válka neskončila. Nový konflikt s jistotou přijde."
Do černého hábitu zahalený šejch Hassan Nasralláh si zatím nebere žádné servítky. Své jméno Nasr-Allah a snad i sebevědomí, nachází ve 110. suře Koránu. Tam se mluví o tom, že přijde pomoc Alláha a dostaví se zaslíbený úspěch, takže lidé budou v zástupech přestupovat k islámu. Zničení židovského státu Izrael označuje jako "historickou zákonitost" a "božskou doktrínu". "Je možné sionistický útvar vymazat!" Tím si je šéf Hisballáhu jistý, i když se mu proto západní vojenští experti smějí. Proto také hrozí Izraeli otevřenou válkou.
Zdá se, že mu politický vývoj prvního desetiletí třetího tisíciletí dává za pravdu. Izraelským stažením vojsk z jižního Libanonu v květnu 2000, které arabský svět interpretuje jako úchvatné vítězství Hisbaláhu, a pak především druhou libanonskou válkou, byl narušen "mýtus" o neporazitelnosti izraelské armády.Výměna zajatců v lednu 2004 udělala z Nasralláha hrdinu mezi Palestinci a izraelské stažení z pásma Gazy v pozdním létě 2005 je toliko dalším potvrzením porážky "sionistického útvaru".
Momentálně je na denním pořádku oficiálně ne-jsoucí ale de facto přece velmi reálně existující vyjednávání mezi Izraelem a Hisballáhem, za jakých podmínek vydá Hisballáh informace o obou izraelských vojácích, jejichž únos v červenci 2006 zapříčinil válku. Eldad Regev a Ehud Goldwasser museli být při svém odvlečení přinejmenším těžce raněni. Další tři vojáci byli zabiti. Přesto vychází izraelská vláda z toho, že jsou Regev a Goldwasser ještě naživu. Jednání jsou vedena tajným německým policistou, který funguje pod záštitou Spojených národů.
V minulosti už několikrát došlo k výměně zajatců mezi libanonskou milicí a izraelskou vládou. V r.1985 to byli 3 izraelští vojáci za 1.150 arabských zajatců. Někteří z Arabů se potom opět aktivně zapojili do teroristických akcí proti Izraeli. V lednu 2004 byl pochybný izraelský obchodník Elchanan Tennenbaum a tři mrtvoly vojáků vyměněni za více než 430 arabských zajatců a celou řadu mrtvých. Nyní požaduje Hisballáh propuštění palestinských zajatců z izraelských věznic jako předpoklad pro vydání informací o odvlečených vojácích, což by Nasralláha udělalo opět hrdinou v očích palestinského lidu. Tomu chce ale Izrael za všech okolností zabránit.
Přes všechny překážky se zdá, že otázka výměny je tak důležitá pro obě strany, že samotný atentát z 12. února 2008 v Damašku na šéfa generálního štábu Hisbaláhu Imad Mughnije, nemohl jednáním uškodit. Smrt Mughnije, kterého Nasralláh vychvaloval jako "sloup odporu" a který byl celosvětově jedním z nejhledanějších teroristů, je pro organizaci těžkou ránou.
Ačkoliv za atentátem mohli stát třeba libanonští křesťané, syrská vláda nebo dokonce političtí odpůrci uvnitř Hisballáhu, konstatuje zastupující generální tajemník Hisballáhu, Naim Qassem: "Máme důkazy, že za atentátem stojí Izrael." Nasralláh vyhlašuje: "Vrahové našeho velitele budou potrestáni!" Izrael dosud sice odmítl odpovědnost za smrt Mughnije, ale ministr obrany Barak si je jistý: "Tyto výhružky by se měly brát vážně."
Zatímco se vedou tajná jednání s vyloučením veřejnosti, využívá šéf Hisballáhu času na psychologické vedení války. Šejk Hassan Nasralláh je mistrem arabské řeči a vynikajícím řečníkem. Ku příležitosti svátku Ašura, při kterém vzpomínají šíitští muslimové mučednickou smrt svého Imama Husseina, vnuka proroka Mohameda, se obrátil přímo na izraelský národ: "Vaše armáda zanechala ostatky vojáků v našich vesnicích a na našich polích. Máme ruce a nohy izraelských vojáků a skoro celé tělo. Byli tak slabí v poli, že nezanechali ostatky jednoho, dvou nebo tří vojáků, ale velký počet vojáků.
Izraelská veřejnost byla šokována a politici žádali veřejně zabití šíitského duchovního. "Nesmíme s ním vyjednávat", prohlásil ministr vnitřních věcí Meir Šitrit z vládnoucí strany Kadima, "musíme ho zničit." Ehud Barak mezitím varoval, že vzrušování se a rozčilené reakce jen dodají váhu Nasralláhovým slovům. Izraelská armáda odmítla řeči generálního tajemníka Hisballáhu jako zlý cynismus. Musela ale přiznat, že části mrtvol asi deseti vojáků chybí. Všechny postižené rodiny o tom prý byly informovány.
Kromě zastrašování izraelské veřejnosti a získávání popularity u svých vlastních lidí podobnými výstupy, jde Nasralláhovi především o propuštění jednoho jediného muže na svobodu: Samira Kuntara. Tento libanonský Drúz zavraždil z příkazu OOP 1979 v Nahariji krutým způsobem 5 Izraelců a byl za to odsouzen k několikanásobnému doživotnímu vězení.
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložila Věra Kameníková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama