Historické ohlédnutí - 60 let státu Izrael

27. května 2008 v 14:26 | Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
26.5.08
60 let státu Izrael
Historické ohlédnutí
Tradičně oslavuje Izrael svůj Den nezávislosti 5. ijaru podle židovského kalendáře. Letošní 5. ijar 5768 však připadl na 10. května 2008, což byla sobota. Protože Jom HaAcmaut s jeho vojenskými a leteckými přehlídkami, především ale s nezbytným grilováním, jehož není ušetřen ani jediný čtvereční metr izraelského trávníku, je těžko proveditelný o sabatu, byly oficiální oslavy 60. výročí izraelského státu přeloženy na 8. května. Přátelé Izraele na celém světě slaví ovšem narozeniny židovského státu 14. května a okolo tohoto data přijíždí do Izraele také řada význačných gratulantů.
14. května 1948 vyhlásil David Ben-Gurion založení židovského státu Izrael. Tím byla po dvou tisíciletích obnovena ztracená židovská nezávislost, vysvětluje webová stránka izraelského ministerstva zahraničí. Židovský lid tak oslavuje obnovení židovského státu v kolébce židovského národa. Den nato vtrhlo do Izraele šest arabských armád, aby právě narozený stát zardousily.
Nikdo se na šedesátiletých dějinách moderního Izraele nepodílel souvisleji a nespoluvytvářel je aktivněji než úřadující president Šimon Peres. Pamatuje si ještě dvojakost mezinárodního společenství, která provází židovský stát od jeho založení: "29. listopadu 1947 hlasovali pro nás. Ale pak na přistěhovalectví uvalili embargo. Když do Haify připluly lodě s těmi, kdo přežili holokaust, stříleli na ně. Země, které předtím pro nás hlasovaly, odmítaly dodat zbraně, kterými bychom se mohli bránit proti šesti arabským armádám. Dodnes nechápu, proč nám president USA Harry Truman nechtěl dát ani pušku."
Po válce za nezávislost, která skončila oficiálně teprve r. 1949 dohodou na Rhodu, musel Izrael prakticky každých deset let znovu válčit, přičemž důvodem války bylo nijak nezastírané a zřetelně formulované odhodlání arabských nepřátel zahnat "Židy do moře".
V roce1948 žilo v židovském státě 806.000 lidí. O rok později už jich byl jeden milión a v roce 1958 dva milióny. V r. 1990 dosáhl Izrael 5 miliónů a po přistěhovalecké vlně 90. let měl v r. 1998 šest miliónů obyvatel. Dnes zde žije 7,3 miliónů lidí ve státě, který se snaží být zároveň židovský i demokratický, čímž se jeho obyvatelstvo od založení státu více než zdevateronásobilo. Ústřední statistický úřad, který tato čísla zveřejnil přesně k 60. výročí, očekává 10 miliónů obyvatel do r. 2030.
Tři čtvrtiny Izraelských občanů, přesně 5,5 miliónů, jsou Židé. 1,5 miliónu nebo 20 % tvoří Arabové. Ženy se dožívají v Izraeli průměrně 82,2 let, muži 78,5 let. Přes trvalý válečný stav a všechny sociální, politické a společenské problémy se v každoročním průzkumu před Dnem nezávislosti vyslovuje 91 % Izraelců, že jsou se životem v Izraeli spokojeni. 48 % by zemi za žádných okolností neopustilo a většina Izraelců hledí do budoucnosti optimisticky.
Na otázku, co pokládá za největší úspěchy Izraele, odpovídá Peres: vztahy s Francií, operaci Kadeš, izraelský vesmírný průmysl, reaktor v Dimoně, výzkum obrany, Entebe, rehabilitaci armády po Jom-Kipurské válce, překonání inflace v 80. letech, mír s Jordánskem, dohody z Oslo, vybudování měst jako např. Nový Nazaret.
V presidentově výčtu kupodivu není uvedena šestidenní válka. Úspěšný preventivní izraelský úder proti Sýrii, Jordánsku a Egyptu v r. 1967 obdivoval sice celý svět, ale ze zpětného pohledu byl v historii obratem, který učinil z Izraele stát okupující palestinské obyvatelstvo a vyvolal tím problém, s jehož řešením si dodnes nikdo neví rady. Za největší diplomatickou chybu v dějinách Izraele pokládá Peres to, že v r. 1987 zablokoval premiér Jicchak Šamir londýnskou dohodu, která předpokládala přičlenění Západního břehu k Jordánsku. "Kdybychom byli tehdy přistoupili na jordánskou variantu, neměli bychom dnes problém s Palestinci my, ale Jordánsko. A král Hussein by se byl s palestinskými rebely vypořádal stejně, jako to udělal už v r. 1970 v tzv. Černém září", lituje dnes nositel Nobelovy ceny za mír.
President Peres se ohledně Palestinců netají svou největší frustrací: "My jsme se stali pružnějšími, oni naopak extrémnějšími." Naděje na politické řešení se už patrně vzdal. O to tvrdošíjněji prosazuje svou vizi hospodářského řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Peresův protějšek ve vyjednávání Jásir Arafat dopadá ve zpětném hodnocení profesionálního politika kupodivu celkem dobře: "Od něj se Izrael dočkal oficiálního uznání. Odvážil se obtížných rozhodnutí. Byl vůdcem neexistujícího národa a udržel se v jeho čele 30 let." Šimon Peres je přesvědčen, že bez Arafata by k žádným vyjednáváním s Palestinci nikdy nedošlo.
Přestože v průběhu své politické kariéry byl ve vyjednávání s nepřítelem ochoten ke krajním ústupkům, zůstává Peres, který se do Izraele přistěhoval z Běloruska ve 30. letech, stále Izraelcem, kterého dějiny naučily nespoléhat na nikoho jiného než na sebe. Musíme být připraveni na změnu poměrů, k lepšímu i k horšímu, zdůrazňuje ve vztahu k výzkumu obranyschopnosti Izraele: "V současnosti pracuje 30 až 40 vědců na nových prostředcích vedení války. Nikdo si neumí představit, jak silná je izraelská armáda. Dosud jsme těchto prostředků nepoužili. Ale máme je."
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama