Nekrolog JUDr.Emílie Bláhová 22. 6. 1913 – 15. 11. 2007

27. prosince 2007 v 0:47 | Dan Drápal
JUDr. Emílie Bláhová 22. 6. 1913 - 15. 11. 2007
Dne 14. listopadu t. r. odešla k Pánu Dr. Emílie Bláhová. Dožila se požehnaného věku 94 let.
Málokomu vděčí Křesťanské společenství Praha za službu tolik jako Milušce Bláhové. Hrála klíčovou úlohu při vzniku našeho společenství.
Přivedla k Pánu desítky, ne-li stovky lidí. Ač ne všichni souhlasili s jejími evangelizačními přístupy, byla nám všem příkladem v mnoha věcech, z nichž bych chtěl zvlášť zdůraznit tři, jež pokládám za nejpodstatnější:
1. Miluška šla vždy k jádru věci. Pro každého z nás je klíčová otázka, kterou položil Pilát: "Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus?" (Mt 27,22). Miluška každému, dalo by se říci včas i nevčas, vyložila cestu spasení. Věděla, že náš vztah ke Kristu je rozhodující, a neřešila podružné otázky, dokud se nevěnovala této otázce nejpodstatnější.
2. Miluška zdůrazňovala, že jistota spasení je založena na Božím Slovu. Nikoli na našich pocitech, jež mohou být prchavé. Nikoli na tom, co nám říká někdo jiný. Nikoli na vnějších úkonech.
3. Miluška zdůrazňovala Boží milost a Boží jednání. Zdůrazňovala, že přijmout Krista je důležitější než vydat se Kristu. Není tak důležité, co pro Krista uděláme. Mnohem důležitější je, co On udělal pro nás.
Jako každý z nás, i Miluška měla svůj díl starostí a trápení. Nevzpomínám si ale, že bych ji někdy viděl zasmušilou či v depresi. Víra nás jistě nechrání před problémy. Víra v Boží svrchovanost nás ovšem uchrání před tím, abychom se nechali problémy udolat.
S Miluškou jsem se setkal jako mladý člověk. Ona již byla vdovou v důchodovém věku. (Její manžel byl rovněž duchovní člověk, o němž jsem ale slyšel pouze z vyprávění.) Miluška bydlela se svou švagrovou Boženkou ve Slezské ulici na Vinohradech. Já jsem tehdy byl na počátku služby. Teď už si připadám poměrně starý. Pán tady Milušku nechal dlouho - při naprosté duševní svěžesti a v plné duchovní síle. Byla živou ilustrací Žalmu 92,14-16. Dovolte, abych ho ocitoval v kralickém znění (v době našeho prvního setkání jsme ještě jiný překlad k běžnému užití neměli): Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou. Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama