Šátek a plnovous - Gaza po třech měsících vlády Hamasu

9. října 2007 v 21:07 | Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
7.10. 2007
Šátek a plnovous
Gaza po třech měsících vlády Hamasu - napsal Johannes Gerloff
Přechod mezi Státem Izrael a "nepřátelským územím" pásma Gazy vypadá strašidelně. Na izraelské straně je obvyklá pasová kontrola. Na palestinské straně ještě donedávna arabští policisté s obtížemi luštili zahraniční pasy, aby pak zdlouhavě zapisovali jména a čísla pasu do svých otrhaných notýsků. Teď však zde vládne Hamas. Hned za izraelskou hranicí začíná země nikoho.
Z prachu se k modrému nebi tyčí betonové trosky bývalého průmyslového areálu Erez. Než se sebevražedným atentátníkům a raketám Kásam podařilo dosáhnout uzavření tohoto společného izraelsko-palestinského projektu, vydělávalo si tu na živobytí na 4 000 dělníků z Gazy. Nyní tu panuje ticho. V horku jen vítr honí oblaka prachu.
Po několika stovkách metrů se objevují staré známé žluté taxíky, které se stále stejně protloukají po rozbitých silnicích vedoucích do města Gaza City. Modře natřená policejní kontrolní stanice na severu pásma Gazy je opuštěná.
Černé stopy ohně a kulometných salv na vypálených domech dávají tušit, jak divoké boje se tu v posledních měsících odehrávaly. Ale teď se život normalizoval. Od té doby, co Hamas zvítězil, tady panuje pořádek - "to musím uznat", evidentně neochotně přiznává jeden ze sympatizantů Fatáhu.
"Fatáh skončil", to je věta, kterou slyším při chůzi Gazou stále znovu jako refrén. Tam, kde ještě před několika týdny předváděli divoce troubící mladící v autech bez poznávacích značek salvy ze samopalů, jsou dnes jedinými ozbrojenci pouze vousatí, vážně se tvářící představitelé milic Hamasu. Kde se objeví, tam mají respekt, to se nedá přehlédnout.
Na hlavní obchodní ulici ve městě Gaza mě osloví nějaký muž. Nenechá se odbýt a požaduje vysvětlení, proč George Bush vstoupil do Iráku. Když na jeho otázky reaguji mlčením, abych viděl, kam míří, začne kázat: "Bushovi jde jenom o ropu, sionismus a moc. Teď máme proti sobě nejen Izrael, ale celý západní svět. Proč se k islámu chováte tak nepřátelsky?"
Kazatele v bílé galabíji však politické otázky ve skutečnosti nezajímají. Chtěl zřejmě jen vysondovat, kam si mě má zařadit. Náhle změní téma a dostává se k tomu, oč mu skutečně běží: "Obrať se na islám. Pak budeš šťastný. Všichni inteligentní a vzdělaní lidé na západě se dnes obracejí na islám."
Vypadá to, že pásmo Gazy je pevně v náboženských rukou. Nepřehlednou pestrost uniforem nejrůznějších palestinských policejních a bezpečnostních složek vystřídala uniformita plnovousů a šátků. Mladý Palestinec si rukou přejede přes něco, co se jednou má stát černým vousem, a vysvětluje: "Já nepatřím k Hamasu. Já jsem pro Fatáh. Ale co je důležité" - a ukazuje rukou k nebi - "Alláh! On je jediný Bůh. Allahu Akbar - Alláh je největší!" Gymnazistka Jasmína nosí šátek jen během islámského postního měsíce ramadánu a i tehdy pouze pokud se ukazuje na veřejnosti. Doma zůstává "normálním" teenagerem, který má nejraději džíny.
Známý "džundi", pomník neznámého vojáka, který kdysi postavili Egypťané v centru Gazy, zmizel. Zůstal jen podstavec, na kterém je v Palestině jediná mně známá veřejně přístupná mapa vyznačující dva státy. Na otázku, kam džundi zmizel, reaguje kolemjdoucí: "Stal se obětí bojů mezi Fatáhem a Hamasem" - a raději rychle pospíchá pryč.
Zobrazení člověka, byť i jen stylizované, je pro islamisty, kteří se v Gaze chopili moci, zjevně větším pohoršením, než zobrazení rozdělené Palestiny. Anebo musel ozbrojenec pryč, protože mu nenarostl plnovous? Na zeleném trávníku vedle podstavce koná modlitbu mladý muž. Svou tvář sklání do trávy směrem ke svatému městu Mekce.
Prostranství před budovou parlamentu - lidově se zřejmě bude i nadále nazývat "al-džundi"-je tradičně místem, kde lid Gazy vyjadřuje svou nespokojenost. Džundi v Gaze se dá možná připodobnit k Hyde Parku v Londýně - jen po palestinsku. Před lety jsem tady potkal Palestince, kteří se strašlivými fotografiemi mrtvých demonstrovali proti mučení, kterým se sekulární Fatáh snažil potlačit rostoucí vliv náboženského Hamasu. A pak tady stál v minulých měsících stan těch, kdo protestovali proti únosu anglického novináře Alana Johnstona.
Teď před parlamentem demonstruje skupina Palestinců, kteří nemají žádné státní občanství. Podle odhadů žije v pásmu Gazy 50 000 až 120 000 takových lidí. Nápadné je, že plakáty jsou bez výjimky v arabštině - přitom palestinské plakáty při demonstracích bývají tradičně v angličtině, aby z toho něco měli také západní novináři. Tohle zjevně není žádná demonstrace proti Izraeli, která by byla určena západním očím. Tentokrát je evidentně na pranýři palestinské vedení, ať už je reprezentuje kdokoli.
Sedmadvacetiletý Nasser Nadžar přišel do Gazy v roce 1999 navštívit své prarodiče a už tady uvízl. Jeho jediným průkazem je starý ošuntělý jordánský cestovní dokument, který získal kdysi při svém putování po Egyptě a Spojených arabských emirátech. Jordánské velvyslanectví ho odmítá obnovit.
"Bez osobního čísla ale nedostanu průkaz ani pas", stěžuje si Nadžar. "Nemám žádná práva, žádnou lékařskou péči, jen těžko sháním práci, vůbec nemůžu studovat ani cestovat - ani do Mekky, ani do Jeruzaléma." Ukazuje na malbu na zdi areálu palestinského parlamentu a v rozporu s obvyklým klišé ohledně Gazy říká: "Dveře jsou otevřené! I lidé z Hamasu a Džihádu mohou cestovat do celého světa, často dokonce i do Izraele. Jen já nemůžu navštívit své příbuzné v Řecku nebo v Pákistánu."
Nabil Diab se narodil v Alžírsku roku 1972. Jeho otec pochází z dnes palestinského Tulkarmu. Matka uprchla s rodinou roku 1948 z blízkosti dnes izraelského Aškelonu. Na rozdíl od Nadžara by měl Diab možnost získat alžírský pas okamžitě. Avšak místo toho se zářícíma očima vyznává: "Chci naplnit sen svého otce a vidět Palestinu". Proto odešel roku 1998 z Alžírska do Gazy, aby navštívil svou sestru, která dnes žije v Kanadě. Nabil Diab, jehož manželka se narodila v Kuvajtu a před svatbou žila v jordánském Ammánu, nechce přijmout jinou identitu než palestinskou. Oba jejich synové se narodili v Gaze.
Na pláži v Gaze hledá několik mladíků v postním měsíci ramadánu ochlazení a úlevu. Nabil Nafes Abu Riala a Muhammad Mahmud al-Hadad hrdě sdělují svá plná jména. Oba jsou nezaměstnaní. Ještě před třemi měsíci pracovali jako policisté palestinské autonomní správy a evidentně patří mezi stoupence Fatáhu. Abu Riala se chytře vyhýbá odpovědi na otázku, jak hodnotí situaci ve své zemi: "Německo je velké. Mou láskou je Adolf Hitler. Německo je silné."
Naif Abu Ramadan mě tahá za ruku na jakýsi dvorek a nabízí mi kolu. "Piju taky koňak a whisky," říká tento muslim, který žil sedm let v USA a studoval na univerzitě St. Francisco, a tím vysvětluje, jak se opovažuje nabídnout mi o ramadánu před západem slunce něco k pití. Od převzetí moci Hamasem je zavřená kancelář, ve které pracoval pro Američany jako inženýr. Zlostí nad bezvýchodnou situací se nijak netají: "Kdybys mi dal atomovou bombu - a to ti říkám jako Arab! - zlikvidoval bych arabské země. Každý cizinec s námi zachází líp než naši vlastní bratři. Tento národ si nezaslouží dál žít."
Ani Abu Ramadana nenapadne vinit z mizérie v Gaze Izraelce. O Hamasu neřekne jediné zlé slovo. Ale když dojde na "Abu Amara" - tak se lidově říká Jásiru Arafatovi - a lidi, které si roku 1993 přivedl z Tuniska, nadávky se jen hrnou: "To jsou všechno zloději, vrazi, lháři, bastardi … Když tu byli Izraelci, měli jsme práci, jídlo a svobodu. Arabové nenávidí své bratry. Kdyby dnes byly volby a mohli jsme se rozhodovat mezi Fatáhem, Hamasem, Egyptem, Jordánskem a Izraelci, 99 procent obyvatel Gazy by volilo vládu Izraelců."
Večerní vánek k nám přináší volání muezzina z minaretu nedaleké mešity. Muži v malých skupinkách na ulicích zbožně naslouchají kázání, které je z reproduktorů nepřeslechnutelné. Naif Abu Ramadan se s přáteli posadil kolem nízkého stolku a věnuje se backgammonu. Další den ramadánu se blíží ke konci a obyvatelé Gazy se připravují na noční přerušení půstu.
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Mojmír Kallus
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 uxbcsyghu uxbcsyghu | E-mail | Web | 4. června 2009 v 7:10 | Reagovat

yMuKRE  <a href="http://hulpklurorcw.com/">hulpklurorcw</a>, [url=http://dhljespigqks.com/]dhljespigqks[/url], [link=http://knbuboynmnkr.com/]knbuboynmnkr[/link], http://alqpziozqyto.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama