Eutanazie znamená smrt místo naděje

6. září 2007 v 17:34 | Michaela Šojdrová poslankyně KDU-ČSL
Eutanazie znamená smrt místo naděje

Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit, jak zemřít. To je jedna z pasáží Hippokratovy přísahy, ze které vyplývá, že lidský život je potřeba chránit od početí do přirozené smrti. Podobná věta je také součástí etického kodexu České lékařské komory, jejímiž jsou všichni čeští lékaři členy. Tudíž i ti lékaři, kteří by měli v budoucnu podle názoru některých osvícených eutanazii, dost možná hrazenou z našeho zdravotního pojištění, provádět, se k těmto slovům zavázali. Je přípustné, aby lékařskou funkci vykonával někdo, kdo s etickým kodexem ČLK svým členstvím souhlasí, a v budoucnosti jej poruší? Nebylo by to znehodnocením poslání lékaře? Z tohoto hlediska by tedy mělo být zřízeno zvláštní a státem posvěcené povolání - nazvěme ho třeba "zabiják".

Tento člověk by zajišťoval "dobrovolný" odchod ze života vpíchnutím směsi vápníku a chloru do žil pacienta. Je to stejné, jako kdyby nad postel pacienta postavil gilotinu, možná s tím rozdílem, že injekce by na rozdíl od gilotiny po sobě nezanechala takový "nepořádek".

Naše mediálně-konzumní společnost se nás snaží přesvědčit, že dobrý život je jen takový, když v něm nepoznáme utrpení. Lidem se namlouvá, že zemřít v důsledku eutanazie je důstojnější než zemřít přirozenou smrtí. Přívrženci eutanazie hrůzostrašným popisem utrpení nemocných vyvolávají v lidech pocity hrůzy a chtějí je připravit na to, aby s eutanazií souhlasili.

Velké bolesti nemocných by v žádném případě neměly být důvodem pro ukončení života. Touha pacienta zemřít vlastně znamená výkřik o pomoc v situaci, která se nemocnému zdá beznadějná, cítí se osamělý a trpí depresemi. Na prvním místě by proto měla být laskavá podpora nejbližších příbuzných, přátel či ošetřujícího personálu. Těžce nemocný člověk se potřebuje vypořádat s otázkami o smyslu života, nejvíce však potřebuje podporu a hlavně naději. Pro těžce nemocné lidi se dnes budují hospice, které jsou zárukou důstojného umírání, jež se zde chápe jako přirozený proces. Tváří v tvář neodvratné smrti tu dominuje osobní péče o pacienta zaměřená na všechny rozměry lidské osobnosti: tělesný, duševní a sociální. Eutanazie tuto práci hospiců znehodnocuje. Namísto toho, aby se zákonodárci zabývali tím, jak hospicovou péči podpořit, mluví raději o uzákonění možnosti pacienty zabíjet.

Snad každý z nás se setkal s tím, že jeho blízký odcházel z tohoto světa v bolestech a potřeboval naši pomoc. Snad každý z nás viděl, jak i přes utrpení se smrtí bojoval. Potřeboval nás, blízkého člověka, oporu. Eutanazie, asistovaná smrt, není řešením pro trpícího člověka, je nebezpečnou náhražkou řešení tam, kde chybí pomocná ruka, která dokáže doprovázet.

Eutanazie totiž může být také dobrým obchodem, jak ukazuje zkušenost ze Švýcarska. Ale to už je samostatná kapitola o tom, jak toto "dobrovolné" ukončení života může být zneužito. Eutanazie přináší smrt místo naděje.

Michaela Šojdrová poslankyně za KDU-ČSL (vyšlo v MF Dnes 6.9.2007) sojdrova@volny.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama