Článek Dana Drápala - Romský sbor ve Velké Kraši

21. září 2007 v 23:59 | Dan Drápal článek v Evangelickém týdeníku
Romský sbor ve Velké Kraši

V létě jsem mohl dvakrát navštívit nedávno vzniklý romský sbor ve Velké Kraši u Vidnavy. Zájem veřejnosti o romskou problematiku se zvýšil po loňských událostech na Vsetíně. Řešila se ovšem především otázka, zda Jiří Čunek je či není rasista; nějaká věcná řešení nikdo příliš nenabízel, a od té doby zájem jakoby opět utichal. Nu, Velká Kraš by mohla leckoho inspirovat. Jde o pohraniční oblast okresu Jeseník; konkrétně ve Velké Kraši je v současné době 22 % nezaměstnaných. Dílo tam začalo znenáhlu zhruba před třemi lety, především přičiněním Thomase Lilliendahla, amerického křesťana, který si našel v Čechách manželku. V současné době se účast na bohoslužbách pohybuje kolem 30-50 lidí. Bohoslužby jsou poněkud netradičně třikrát týdně - v úterý, ve čtvrtek a v sobotu.
Zajímala mě ale více proměna života než statistika účasti na bohoslužbách. Potvrdilo se mi, že Romové potřebují pomoc zvenčí. Thomasi Lilliendahlovi se podařilo u svých přátel v USA sehnat finance na to, aby si místní Romové mohli opravit a především natřít svou "kolonku" (takových "kolonek" jsou v naší zemi desítky, ne-li stovky). Když byla první fáze této obnovy hotova, Romům stouplo sebevědomí. Kolem jejich příbytků je dnes již možno vidět malé zahrádky. Srovnání se zahrádkami "bílých" ještě těžko snesou, ale vše musí nějak začít.
Velkou pomocí je také občanské sdružení "Ester", vedené Abrahámem Staňkem. Původně sloužilo jako jakýsi "dům na půl cesty" pro lidi, kteří vyšli z psychiatrické léčebny v nedaleké Bílé Vodě. Nyní dalo práci již necelé desítce Romů, kteří před tím byli nezaměstnaní nebo pracovali pouze sezónně.
Zajímavé bylo sledovat vyučování Thomase Lilliendahla. Na jednu stranu biblické, na druhou stranu velmi praktické. Thomas vychází z Písma, ale skončí třeba zdůrazňováním, jak je důležité posílat děti do školy, nebo že má cenu pracovat, přestože rozdíl mezi výdělkem a podporou není příliš velký.
Pokaždé jsem odjížděl dojat tím, jak mne Romové přijali ("Dobrý den, Bůh Vám požehnej, bratře!"). Jak relativně málo stačí, aby se lidské osudy proměnily!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama