Článek Dana Drápala - Ideologie na jedno použití

1. září 2007 v 16:07 | Dan Drápal
Ideologie na jedno použití

Zamyslíme-li se nad vítězným tažením levicového liberalismu v Západní společnosti, jistě zaregistrujeme celou řadu změn, k nimž došlo v minulém století:
· Zmnohonásobila se rozvodovost a rozvod přestal být společensky degradující záležitostí.
· Ženy se mnohem více věnují zaměstnání či své kariéře, mimo jiné proto, že vyžadujeme tak vysokou životní úroveň, na níž naprostá většina rodin nedosáhne bez druhého platu.
· Došlo k zrovnoprávnění homosexuálně orientovaných lidí; v některých státech se homosexuálním párům umožňuje adoptovat děti, v jiných - včetně České republiky - se o tom diskutuje.
· Ve školách se klade důraz nikoli na poslušnost a kázeň, ale na práva dětí, které jsou vedeny k asertivitě.
· Senioři přestali být považováni za nejmoudřejší generaci; vzhledem k zaostávání v počítačové gramotnosti se svým způsobem ocitají na okraji společnosti.
· Došlo k výraznému poklesu religiozity.
Většina těchto společenských posunů a proměn je vnímána jako "pokrok".
Vše má snad jen jediný háček: Společnosti, které takto pokročily, trpí nedostatkem dětí. Ti, kdo horují pro uvedený "pokrok", vesměs tvrdí, že natalita se snižuje tam, kde se život stává kvalitnějším.
Zpravidla se ovšem nedozvíme, jaká jsou kritéria kvalitnějšího života. Výše platu a tomu odpovídající výše životní úrovně? Ano, pokud považujeme možnost trávit každý rok dovolenou v cizině, každý druhý rok si koupit nové auto apod. za známku kvality života, pak je skutečně život bez dětí kvalitnější.
Nicméně závislost natality na takto měřené životní úrovni není zdaleka tak jednoznačná. V prvních dvou desetiletích po Druhé světové válce měly Spojené státy zdaleka nejvyšší životní úroveň (pomineme-li některé malé státy, jako např. válkou nezasažené Švýcarsko), nicméně natalita byla stále velmi vysoká. Začala se snižovat právě až tehdy, když liberalismus nastoupil svůj vítězný pochod.
Dalším problém je, že neklesá pouze chuť mít děti. Klesá i schopnost mít děti. A tak se zdá, že onen nádherný liberální svět, v němž není jednotlivec téměř v ničem omezován, kde se může každý "plně rozvinout", je svět na jedno použití. Generace v něm zrozená a vychovaná nemá ani zájem, ani schopnost tento nádherný nový svět předat generaci další. Jinými slovy, ocitá se ve slepé uličce. Do uvolněného prostoru se natlačí jiní. Opravdu jiní. Ve všech výše uvedených bodech.
Zajímavé je, že západní společnost reflektuje kde co, rozebírají se nejrůznější aspekty společenského života, ale zatím jsem neslyšel o žádné studii, která by se zabývala otázkou, zda vymírání západní společnosti s výše uvedenými body souvisí, a pokud ano, tak jak. Snad až na jednu výjimku: křesťané tyto skutečnosti již dlouho reflektují. Nicméně jejich reflexe jsou zpravidla společensky nepřijatelné, protože nebývají politicky korektní. Důsledkem ovšem je, že politicky korektní zřejmě není fakt vymírání západní civilizace byť i jen zmiňovat.
Přitom se mi zdá, že člověk nemusí být věřící, aby situaci západní společnosti nějak reflektoval. Může si položit otázku: Nevyžaduje lidská společnost, chce-li trvat v čase, jako podmínku určité společenské uspořádání? Například funkční rodiny? Není vymírání společnosti nevyhnutelným důsledkem podkopání tradiční rodiny?
Nejde zdaleka jen o právní postavení rodiny či její daňové zvýhodňování či znevýhodňování. Jde spíše o pojetí vztahu muže a ženy. Moderní západní společnost vidí tento vztah konfliktně: jde o boj za rovnoprávnost, boj proti stereotypům atd. Funkční rodina ovšem vyžaduje kooperaci, nikoli konflikt. Vyžaduje dělbu rolí, nikoli uniformitu. Ztráta schopnosti kooperovat v rodině se pak promítá do politiky. A zdá se mi, že zde je závislost snad přímo lineární. V národech, v nichž jsou rodiny nejrozvrácenější, bývá společnost politicky nejvíce polarizovaná. (Člověk se zpravidla se schopností domluvit se a dělat smysluplné kompromisy nerodí; musí se to někde naučit.)
Kdysi jsem slyšel aforismus jednoho starého moudrého muže: "Poučuj mládence o jeho právech, a vychováš rebela. Poučuj mládence o jeho povinnostech a vychováš činorodého, pilného člověka."
Chcete vidět dobrou ilustraci tohoto aforismu? Sledujte společenský vývoj ve Francii. Do deseti let se tam úpadek společenský obrátí v úpadek ekonomický. Zůstaňte s námi!
Dan Drápal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jiří Kuda Jiří Kuda | E-mail | 24. března 2008 v 16:09 | Reagovat

Co nás čeká a kam se řítíme?

Statistika hovoří,že v naší zemi je každé druhé manželství rozvedené.

Lidé si vymýšlí pro společnost stále nové a nové,odůvodnění,pro rozvod.

Dnes je trendem,že když jeden z partnerů již k druhému nic necítí a nemá ho rád, nerozumějí si,je přeci logické a lepši se rozvést,než trápit jeden druhého.

Život jde dál a časem se bolest vyléčí sama.

Tyto argumenty,jsou časté,ale vlastně řeší jen jednu stranu mince a to tu stranu,která o rozvod stojí a ta druhá strana musí čekat na ten blahodárný vyléčený čas,kdy se s tím smíří,neboli vyrovná.

A pak jsou tu samozřejmě děti a těch se většinou nikdo z partnerů na nic neptá,protože to je věcí dospělých lidí a jejich osobní sobectví,pro budoucí možná šťastnější život jednoho z nich.

V dnešní době je rozvod zkrátka běžnou a v celku normální činností, kdy se začíná lidem protivit manželská morálka a podsouvání nějaké domnělé manželské čistoty a už vůbec,být na někom závislí je něco podřadného neboť, měli bychom přeci jít ve všem s dobou nemyslíte?

Takže dlouhodobé manželské soužití je spíše vyjímkou a na celoživotní manželství se v dnešní době pohlíží,něco jako na zázrak a mediální senzaci.

Svět neustále vymýšlí nové trendy,senzace, neúnavného prosazování jedince  něčeho,co společnost odsuzuje atd.

Zkrátka co dříve bylo z morálních a společenských důvodů nemyslitelné,se postupem doby propracovalo k myslitelnému a vcelku normálnímu trendu. Například,homosexuálové se oddávají,můžou dokonce vychovávat děti,rozvod byl ostudou nejen samotných manželů,ale celého příbuzenstva,dnes se tím nikdo nezabývá,vrazi se pouští na svobodu,protože peníze a dobrý obhájce vítězí a společnost je nucena to přehlížet,odhazování lidského embrya,popřípadě již narozeného dítěte do popelnic,není pro společnost ani tak mediálně zajímavé,jako spíše kauzy politiků a házení špíny jedné politické strany na druhou,nechtěné děti se můžou odkládat do bejby boxu,jak humánní a mohli bychom pokračovat……..!  

  Nenapadne časem dvojici lidí,kteří žijí společně a mají děti,které jim už po výchovné stránce dosti nevyhovují,neboť se snaží tyto děti vychovat,ale prostě to nějak nefunguje, tak začnou prosazovat změnu,aby mohli tyto takzvaně nenapravitelné děti dat do nějakého ústavu,neboli zařízení a vzít si na zkoušku jiné děti,které jim po výchovné stránce budou vyhovovat – nereálné……. ?,  

Není to v dnešní době podobné,k postoji manželství, tento partner(ka) mi již nevyhovuje…………?

Kdo ví co vše se v budoucnu muže ještě ve společnosti prosadit a můžeme to,třeba dále nazývat trendem doby!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama