Výklad 27. žalmu - druhá část

25. října 2006 v 7:48 | Dana Drápal
Žalm 27
A teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina (v. 6).
Žalmy jsou součástí Starého zákona. Starý zákon obsahoval i obětní řád. Některé oběti byly předepsané a dovedeme si jistě představit, že je bylo možno přinášet se srdcem vzdáleným od Hospodina. Ostatně, Hospodin sám si na to nejednou stěžuje. Proto volá ke svému lidu: "Milosrdenství chci, ne oběti!" (Srov. Oz 6,6). V 27. žalmu ale David mluví o obětech radostných výkřiků. Skrze něj nám Písmo říká, že oběti Bohu milé mají co činit s vděčným lidským srdcem. David nepochyboval, že oněmi radostnými výkřiky v chrámu udělá Bohu radost.
Slyš můj hlas, Hospodine! Volám - smiluj se nade mnou a odpověz mi! Ohledně Tebe svému srdci připomínám slova: Hledejte mou tvář. A já tvou tvář hledám, Hospodine! (vv. 7-8).
Zde začíná nová část žalmu. David opět v nouzi volá k Hospodinu. A říká, že svému srdci připomíná Boží slovo. Jaké, o tom za chviličku. Než se k tomu dostaneme, chci se zastavit u onoho ne zcela obratného výrazu: "Ohledně Tebe svému srdci připomínám…" Může člověk něco připomínat svému srdci? Vždyť "srdce" je vlastně on sám - je to jeho duch a jeho vůle v jednom. Víme i z jiných žalmů, že David k něčemu vyzýval svou duši. Někdo by se mohl smát, že je to jakási schizofrenie.
Nicméně domnívám se, že jakýsi vnitřní dialog známe snad všichni. Neřekli jste si někdy třeba "Pane jo! Cos to udělal za hloupost!?" Ke komu to mluvíte, koho to oslovujete? Sami sebe - svou duši. A člověk na to ani nemusí být věřící.
Křesťan ví, že v sobě má vnitřního a vnějšího člověka. Nebo to můžeme vyjádřit jiným způsobem, a opět to bude obraz: Máme v sobě různé roviny. Tentýž člověk může v určité situaci jednat duševně či tělesně, a v jiné situaci duchovně. A já si myslím - a podobné obraty Písma mne v tom utvrzují - že je dobře mluvit ke své duši. Že je dobré vést určitý vnitřní rozhovor.
David svému srdci připomíná Boží slovo: "Hledejte mou tvář!" Je to nějaký citát? Zvážíme-li, které části Písma byly napsány před Davidem, pak asi nikoli, protože tato slova v těchto částech Písma nenajdeme. Domnívám se, že šlo o prorocké slovo. O prorocké slovo, které mohlo zaznít kdykoli od počátků Izraele a které může zaznít - a také zaznívá - podnes. Celé Písmo je výzvou: "Hledejte mou tvář!" Mnohokrát, jsme-li pozorní, zjistíme, že nás Bůh i skrze různé životní situace volá: "Hledejte mou tvář!" Dá se říci, že nemáme nic důležitějšího na práci. Opakujme však tuto výzvu svému srdci často, protože na ni často zapomínáme. Jdeme pak životem, jako by Boha nebylo, a potom si někdy ještě stěžujeme, že je od nás daleko. Kdo z nás dvou se ale vzdálil?
Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se v rozhněvání od svého služebníka - býval jsi má pomoc. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože - má spáso!
I kdyby mě opustili můj otec, moje matka - Hospodin mě přivine k sobě (vv. 9-10).
David vyznává, že hledá Boží tvář, a v zápětí prosí: "Neskrývej přede mnou svou tvář!" Což ji Bůh opravdu skrývá? Jak tomu rozumět? Byl si David nejistý ve víře?
Jaká je Tvá osobní zkušenost? Hledáš Boží tvář? A je Bůh stále s Tebou?
Jsem si jist, že Boha musíme hledat stále znova. David si opakuje Boží výzvu: "Hledejte mou tvář!", pak Boha opravdu hledá … a možná, že nějakou dobu nemůže najít. Jak už bylo v těchto výkladech mnohokrát řečeno, Boží přítomnost není něco, co je nám jednou provždy k dispozici. Trochu je to podobné manželství. I když je manželství celkově velmi dobré, oba manželé se musí neustále hledat. Někdy mají pocit velké blízkosti a důvěrnosti, a za pár dnů se diví, že se tento pocit vytratil a oni svůj vztah musí znovu hledat, znovu budovat. Ano, mohl bych z Písma ocitovat verše, které nás ujišťují o neustálé Boží přízni. V praxi ale o Boží blízkost neustále zápasíme. Ten, komu se už nechce bojovat, si pořídí modlu. Ta je s ním vskutku stále. Je-li to modla fyzická, třeba nějaký tesaný špalek dřeva, pak ten skutečně stojí stále na místě a člověk k němu může mít takový "vyrovnaný" vztah. Bůh je však živý, a sám o sobě říká, že je Bůh silný, skrývající se. Proto ho musíme hledat.
Bůh chce, abychom o Něj stáli. A velice stojí o nás. A když mu dáme místo, které mu právem náleží, ukáže nám svou tvář. Svou "pravou" tvář. A my poznáváme hloubku jeho lásky. I kdyby tě opustili Tví nejbližší, Hospodin tě přivine k sobě. I kdyby Tě Tví nejbližší opustili Tvou vinou, Hospodin Tě k sobě přivine - za jediné podmínky: budeš-li upřímný a budeš-li o Boha opravdu stát. Hospodin je jediná naděje pro nás, kteří jsme toho tolik zpackali! Tento verš je velkým povzbuzením pro všechny opuštěné a opouštěné, pro všechny zavržené a odepsané.
Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou - vždyť na mě číhají! (v. 11).
Všichni se někdy ocitneme v bodě, kdy nevíme, kudy dál. Někdy máme pocit, že dál už žádná cesta nevede. Jindy máme naopak pocit, že se před námi otvírá celá řada cest, a my nevíme, kterou z nich se vydat. Nevede některá z nich do záhuby, do neštěstí? Nebo je jedno, kterou z nich se vydáme?
To jsou situace, kdy se můžeme modlit podobně jako David v tomto verši. Někdy se nám může stát, že nám Bůh řekne, že je opravdu jedno, kterou cestou se vydáme - nechává to na nás. A jindy přijde jasné varování - touto cestou rozhodně ne! Jindy nám může ukázat, že na určité cestě bychom sice nezhřešili, ale nepotkalo by nás na ní nic zvlášť dobrého - zvláště bychom na ní Boha příliš neoslavili.
Dotazování se Hospodina je zvlášť důležité tam, kde na nás číhá nepřítel. Když se přidržme Hospodina, osvobodí nás od zbytečného strachu, ale ochrání nás i před snahou pomoci si vlastní rukou, vlastními prostředky. Jeho blízkost nás rovněž ochrání před sebelítostí a nevraživostí.
Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých! (v. 13).
Co se týče míst, hovořících o vzkříšení a věčném životě, je Stará smlouva relativně skromná. Nedá se ovšem říci, že by mlčela úplně. Zde máme jedno z míst, které povzbuzuje naši víru a naději, že budeme na věky s Pánem. Ať nás na zemi potká cokoli, svěříme-li se Bohu, přijmeme-li Krista jako svého Spasitele, budeme jednou hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých. David prosí, aby mohl hledět na Boží vlídnost a nádheru v jeho chrámu. V závěru tohoto žalmu ale vyznává, že jednou na ně bude hledět v "zemi živých". V zemi skutečně živých! Protože tento život je pouze příprava na život skutečný!
Očekávej na Hospodina! Buď pevný, posilni se v srdci! Očekávej na Hospodina! (v. 14).
– konec výkladu 27. žalmu—
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama