Veřejné velikonoční čtení Bible 2016 Pardubice

10. března 2016 v 14:28
Veřejné velikonoční čtení Bible
Pardubice 2016
Třída Míru - u Nákupní galerie PYRAMIDA
24. 3. 2016 (čtvrtek)
od 15:00 do 18:30 hod.
Tato celonárodní akce se konala v Pardubicích již šestkrát.
Opět budeme rozdávat "gedeonské" Bible.
Do čtení se může zapojit každý.
Zájemci napište sms na 602 348 755.
Rádi Vás zařadíme. Akci pořádají křesťané z několika církví.
www.ctenibible.cz
www.gedeoni.estranky.cz
 

pozvánka

24. července 2015 v 14:54

Přednáška pro veřejnost v Pardubicích
"Islám v ČR nechceme....proč?"
Přednáší Dr. Salman Hasan, bývalý muslim.

v neděli 26. 7. ve 14.00 ve velkém sále
Pardubice Zborovské náměstí 2018, Don Bosco
Vchod ze světelné křižovatky na Chrudim.

Pořádá církev Slovo života Pardubice

opět velikonoční čtení Bible

21. února 2015 v 21:41
Veřejné velikonoční čtení Bible v Pardubicích 2015
Pardubice Třída Míru - u paláce Magnum
Velikonoční středa a čtvrtek
1.4. 2015 a 2.4. 2015
Začátek bude od 15 hodin. Závěr při západu slunce.
Akce se konala v Pardubicích již pětkrát.
Opět budeme také rozdávat "gedeonské" Bible.
Zapojit se může každý. Informace tel. 602 348 755
www.gedeoni.estranky.cz
 


Veřejné velikonoční čtení Bible 2013 v Pardubicích

28. února 2013 v 10:32
Veřejné velikonoční čtení Bible 2013
Pardubice Třída Míru - u paláce Magnum
Velikonoční čtvrtek 28.3. 2013
Začátek od 15 hodin. Závěr při západu slunce.
Při této akci budeme rozdávat "gedeonské" Bible.
Jste zváni

Mursího nová zahraniční politika

15. října 2012 v 22:40 | Jonannes Gerloff novinář žijící v Izraeli
Mursího nová zahraniční politika
Egypt s novou tváří v čele se znovu hlásí o své pradávné mocenské nároky v Orientu. Islamistický prezident Mohammed Mursí si ve víru arabského jara nárokuje přinejmenším regionální vedoucí úlohu. Egypt je konec konců nejlidnatější arabská země.
Po krátké návštěvě v saúdském hlavním městě Rijádu a účasti na vrcholné schůzce Organizace africké jednoty v Addis Abebě v červenci byla prvním Mursího zahraničněpolitickým počinem s výrazným signálním významem jeho cesta do Číny na konci srpna.
Občanská válka v Sýrii je pro tohoto představitele Muslimského bratrstva nepochybně srdeční záležitostí. Mursí nevynechá jediné příležitosti pranýřovat "utlačovatelský" režim v Damašku. V krvavém konfliktu mezi koalicí menšin pod vedením Alavitů a džihádisty z celého světa, s nimiž se Muslimské bratrstvo cítí spřízněno, zaujímá nový egyptský prezident kurážný postoj: "Assad musí pryč!"
Číňané jsou vedle Íránu nejsilnějšími spojenci damašských vladařů a spolu s Ruskem dosud odvrátili všechny pokusy o odsouzení v Radě bezpečnosti OSN.
Na zpáteční cestě z říše středu zařadil Mursí 30. srpna ještě mezipřistání na několik hodin v Íránu. Vlastně jen kvůli předání předsednictví hnutí neangažovaných států Peršanům. Toto přerušení cesty domů však mělo historický význam. Šlo o první návštěvu egyptského prezidenta za více než tři desetiletí.
V roce 1979 přerušil Írán diplomatické vztahy s Egyptem na protest proti mírové smlouvě, kterou uzavřel Anwar El-Sadat s Izraelem. O něco později také poskytl Sadat svrženému perskému šachovi azyl. Když pak v říjnu 1981 podlehl Sadat atentátu islamistů, pojmenoval Teherán jednu ze svých ulic na počest atentátníka Chalid Al-Islambuli. Husní Mubárak pak Peršany obviňoval, že destabilizují Blízký východ a vměšují se do vnitřních záležitostí jiných zemí.
Nyní zaznívají nesouhlasné hlasy z Káhiry. Jednou slíbil Jusri Abu Sahdi, člen egyptské rady pro zahraniční politiku, íránské zpravodajské agentuře IRNA, že Egypt brzy otevře v Teheránu své velvyslanectví. Pak zase bylo slyšet, že Egypt žádné plány na bezprostřední obnovení diplomatických styků s Íránem nemá. Přesto označuje íránský prezident Mahmúd Ahmadinežád Egypt za "strategického spojence".
Na samotné vrcholné schůzce hnutí nezúčastněných pak nebyla nouze o dramatické momenty. Když se egyptský prezident vyjádřil k syrské krizi, syrská delegace demonstrativně opustila sál. Mursí napomínal Írán, že se podporou starého syrského režimu vzdaluje arabskému světu, a obrácen k Ahmadínežádovi prohlásil: "Musíte respektovat vůli lidu a jeho touhu po změně!" Íránský tlumočník projevil obzvlášť originální talent pro politickou cenzuru, když v tomto nepříjemně kritickém projevu místo "Sýrie" prostě vždy překládal "Bahrajn" - zemi, kde by íránští vládci rádi viděli změnu jako plod arabského jara.
Jako odvážný zahraničněpolitický výpad je možno kvalifikovat Mursího návrh na vytvoření "islámského kvarteta". Společně se Saúdskou Arábií a Tureckem by měli Egypt a Írán dokázat to, čeho není schopna Liga arabských států, totiž vytvořit společnou islámskou frontu, zejména za účelem zvládnutí krize v Sýrii. Ještě koncem srpna prohlašoval Mursího mluvčí
Jasser Ali: "Jsme rozhodnuti, že tento výbor bude úspěšný." Necelé tři týdny na to, při první schůzce této islámské čtyřky, však měli egyptští zástupci co vysvětlovat, neboť saúdský ministr zahraničí se do Káhiry nedostavil. Odkaz na zdravotní stav stárnoucího saúdského prince, který přece mohl do země na Nilu poslat nějakého zástupce, byl slabou výmluvou, zvláště když z Rijádu byly slyšet pochybnosti ohledně naděje islámského kvarteta na úspěch.

"Egypt bude své zahraniční vztahy zcela nově konstituovat na základě spolupráce a zájmů," popsal Jasser Ali koncem srpna představu svého šéfa. Zdá se přitom, že prezident Mursí se snaží o kvadraturu diplomatického kruhu, když staví americké dělení Blízkého východu zcela na hlavu: bere za ruku starého amerického spojence, islámsky ultrakonzervativní - v Evropě by se asi mělo říkat "islamistickou" - Saúdskou Arábii a jde s ní k jejímu šíitskému úhlavnímu nepříteli - z pohledu Západu ztělesnění všeho myslitelného zla - Íránu. Přitom ten, který by měl být humanisticko-osvíceneckému Západu zcela cizí, sleduje jasně deklarované západní zájmy, totiž konec krveprolití v Sýrii a odchod jejích diktátorů. Imad Schahin, politolog na americké univerzitě v Káhiře, dospěl k tomuto závěru: "Tím vnáší Mursí do regionální i mezinárodní politiky v regionu zcela nové parametry."

Změna kursu egyptské zahraniční politiky pod vedením Mohammeda Mursího je skutečně nepřehlédnutelná a byla vidět už hned po jeho nástupu do úřadu v červnu. Mursí, jehož dvě děti z pěti se narodily v Kalifornii, a proto mají americké občanství, požaduje od USA propuštění tzv. "slepého šejcha" Omara Abdela Rahmana. Tento egyptský duchovní vyzval fatwou k vraždě prezidenta Sadata a v USA si odpykává doživotní trest za svůj podíl na bombovém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku v roce 1993. Vůdce Al-Káidy Usáma Bin Ládin ospravedlňoval útoky z 11. září 2001 právě odkazem na fatwu Abdela Rahmana.

Nový egyptský prezident se snaží metodou cukru a biče přimět Íránce k tomu, aby nechali svého syrského vasala padnout. Na jedné straně jim nabízí pomoc při proražení mezinárodní izolace, syrskému prezidentovi Assadovi volný průchod a zprostředkování mezi tradičně hluboce znepřátelenými Peršany a Araby. Na straně druhé hrozí dokonce intervencí Západu v Sýrii v případě, že by Teherán svůj postoj nepřehodnotil. Velice naléhavě vysvětloval Mursí íránskému ministrovi zahraničí Alimu Akbar Salehimu 18. září v Káhiře společnou bázi: "Jestliže i nevěřící jsou jednotní na své falešné cestě, měli bychom my v naší spravedlivé věci mít jednotu!"

Rozhodující hnací silou Mursího zahraničněpolitického aktivismu je hospodářská situace jeho vlastní země, která kdysi bývala obilnicí Orientu a v biblických dobách útočištěm při hladomoru. S Mubárakovým pádem čelí Egypt velkým hospodářským výzvám. Hospodářsky rozhodující cestovní ruch je prakticky v troskách. Zahraniční investoři nevidí v zemi na Nilu nic atraktivního. V září překročil státní dluh Egypta částku 176 miliard eur.

Ideologicky má Muslimské bratrstvo problém s úvěry, protože úroky jako neislámské odmítá. Přesto přijal Mursí půjčku od Mezinárodního měnového fondu ve výši 4,8 miliard dolarů.

Hned po revoluci v lednu 2011 zvažovali Američané masivní hospodářskou pomoc. Třetina z 3,2 miliardy dolarů egyptských dluhů měla být odpuštěna. Po vypuknutí protiamerických nálad v celém islámském světě v září po zveřejnění videa o Mohamedovi na internetu vyjádřil list Washington Post podezření, že USA hodlají vyčkat dalšího vývoje v Egyptě a vlastních voleb v listopadu, dříve než příslib pomoci realizují - což mluvčí Bílého domu horlivě dementoval.

Již v červenci slíbili Saúdové pomoc v milionové výši a počátkem září opět přislíbili balíček ve výši 1,5 miliardy dolarů. Katar se zavázal investovat v příštích pěti letech 18 miliard dolarů a Turecko chce přidat další dvě miliardy dolarů.



Pozorovatelé, zejména v Izraeli, vidí kriticky případné jaderné ambice Egypta, které by měly podpořit Mursího mocenské nároky. Írán údajně přislíbil pomoc při rozvoji egyptského atomového programu. V každém případě předložilo ministerstvo energetiky v červenci plány na výstavbu nového atomového reaktoru v deltě Nilu. Po Izraeli a Íránu má Egypt jeden z nejrozvinutějších jaderných programů v regionu.



Nejpozději od roku 2006 požaduje Muslimské bratrstvo veřejně rozvoj vlastní atomové odstrašující síly. V červenci prohlásil Dr. Hamdi Hassan, mluvčí Muslimského bratrstva v egyptském parlamentu: "My Egypťané jsme připraveni hladovět kvůli atomové zbrani, která bude mít skutečnou odstrašující sílu a bude rozhodující v izraelsko-arabském konfliktu." V roce 2009 oznámil vůdčí teolog Muslimského bratrstva šejch Jussuf Al-Qaradawi v katarské televizi, že muslimské národy musí získat jaderné zbraně, "abychom naše nepřátele zasáhli hrůzou". Začátkem srpna 2012 řekl generál ve výslužbě Abd Al-Hamid Umran v televizi Tahrir docela nepokrytě, že Egypt musí vůči Izraeli vybudovat jaderné odstrašení.



Ani ne měsíc na to oznámil nový velitel egyptského válečného námořnictva Usáma Ahmed El-Džendi, že byla podepsána kupní smlouva na dvě německé ponorky typu 209. Navíc mají egyptskou flotilu v příštím roce posílit čtyři americké raketové čluny. Protesty Izraele proti tomuto německému vojenskému exportu do otevřeně islamistického Egypta německý ministr obrany Thomas de Maizière rázně odmítl: žádná země na světě nemá prý právo vetovat rozhodnutí německé vlády.



Muslimští bratři v Egyptě se přitom svými dlouhodobými cíli nikterak netají. 14. srpna 2012 prohlásil duchovní Safwat Hidžasi, který patří k nejsilnějším podporovatelům prezidenta Mursího, v egyptské televizi Al-Kahira Wal-Nas: "K učení Muslimského bratrstva, které nikdy nemůže odvolat, patří cíl islámského chalífátu a světové vlády. Ano, přijde den, kdy budeme pány světa."

HLEDÁM SPRÁVNÝ ŘÍZKY...

29. května 2012 v 12:06 | Leoš Princl
HLEDÁM SPRÁVNÝ ŘÍZKY...

Je největší, a přeci se skrývá. Ne že by se nás bál... Je schovaný jako srdce za hrudí. Jako spravedlnost za rozžvaněným národem. Kdyby vystoupil z vlaku a stavil se u nás, zase bychom ho pravděpodobně nepoznali. A kdyby kázal v našich sborech a kostelích, tak by nás vyděsil svou přímočarostí a... náročností a přitom by sděloval, že jeho cesta je snadná a břímě lehké. Mluvil by v podobenstvích, protože bychom mu jinak nerozuměli. Zase by to byla církev, která by ho stíhala a nakonec nějakým způsobem zabila. I tenkrát jej zabili věřící lidé. A dnes? Proč by to mělo být jiné? A proč já nebo ty si myslíme, že jsme lepší věřící než lidé v jeho době, jakože my bychom ho určitě nezabili? Všichni srdnatě citujeme, že řekl: Já jsem Cesta, Pravda i Život... Ale možná ani nevíme, co to vlastně znamená. Jak můžeme věřit, že je CESTA, a nejít po ní? Jak můžeme věřit, že on je PRAVDA, a nevěřit, že Bůh nás uživí, když budeme nejprve hledat Boží věci? Jak můžeme tvrdit, že on je ŽIVOT, a zároveň chtít spoustu věcí mimo život? Jestli se ten chlap mýlil, tak je to fuk. Jestli ale nám sdělil jedinou cestu k opravdové radosti, tak co to pořád ještě hledáme mimo ni? Kde to vázne? Nemáme víry víc než to, co právě žijeme. To ostatní jsou sny a žvásty. Víra je přímo úměrná míře porozumění.

Poznal jsem jednu jistou věc v církvi, a sice, že kdo si zvykl vykládat první knihy Bible alegoricky (rozuměj obrazně), má tendenci vykládat pak celou Bibli obrazně, jakože tomu se vlastně správně musí rozumět, že to ten chlap nemyslel tak doslova, přeci si nebudeme sekat ruce, mít v nenávisti své blízké a opouštět svoji prosperitu a když se mluví o nastavování druhé tváře a lásce k nepřátelům všichni rádi citujeme, že i on se naštval, zpřevracel stoly a vypráskal pár lidí v kostele, protože máme zrovna vztek a nechápeme, jak bychom se mohli aspoň pokusit pochopit, že je možné se i radovat, když nám někdo činí protivenství pro jeho jméno.

Některé největší věci jsou ukryté, protože jsou velmi drahé a ne každý jim může porozumět. A já sám jsem hledající, který věří, že ty nejlepší věci se hledají na cestě. Tedy ne na gauči. "Kdo mne následuje, bude mít světlo života." Věřím, že je dobré hledat a loupat slupku po slupce a zkoušet evangelium napodobovat. Když se chceme naučit běhat, a jsme přitom děsně tlustí, tak si neřekneme, že se běhat nedá anebo že se musí jemně a opatrně, ale naštveme se na sebe a začneme třeba po milimetrech, ale je třeba vůbec začít ... a po čase se nám sám upraví dech, svaly i postava, až nakonec běháme velmi dlouhé trasy a nemůžeme tomu uvěřit. Dokonce nás varovali, že si odděláme klouby, a neoddělali ☺.

Bude to kostrbatý, ale uvedu pár nesourodých vět: Láska může mít mnoho podob a každý věří té své. Já věřím, že: "jen ten mne miluje, kdo moje slovo zachovává". Věřím v poslušnost více než na pocity. Ano, a věřím na lásku jako na to nejkrásnější, co na světě může být a že nejvyšší typ lásky je možné se učit jen od Boha Otce. Kdybych dal jen na pocity, sedím na zadku a sleduju filmy, piju kafe a diskutuju o nesmrtelnosti chrousta a o své bídě. Jednou z vět toho chlapíka, kterého Bůh poslal, je: "Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky... a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal." Tedy i to, aby i oni zase šli a získávali...

Církev je důležitá, tvoří obrovské zázemí pro nás pro všechny i pro pohany. Je to zdroj informací. Dělá obrovskou misijní a sociální práci v mnoha charitách a diakoniích. To myslím poctivě a pokorně. Ale je mnohdy velmi opatrná a choulostivá na svoji pravdu. Ctím každou církev a každou dobrou práci a snahu, byť všude jsou lenoši, tlusťoši i dobří borci, ale v mnoha ohledech nemůžeme zuniformovat způsob, jak lze chápat CESTU. Tiše naslouchám všem výkladům, co jich jen svět (vlastně církev) už zplodil(a), ale radami všech se nelze vždy řídit, vždyť někde se i spí nebo vás svými výklady teprve uspí anebo se přehnaně pracuje všemi silami na rozvoji samotné struktury církve.
Nezakládám novou organizaci s dotacemi a evropskými fondy. Hledám chlapíky, popřípadě i ženy, kteří by chtěli v této pohnuté době oboje: společně se modlit za náš národ a chodit pravidelně (byť i jen jednou za měsíc, ale lépe častěji) po ulicích českých měst a obcí a mluvit s lidmi o Bohu a o svých zkušenostech s Ním a s Biblí. Jenom je to všecko nějak spojeno s tím chlapíkem, co od Něho přišel, protože misie úzce souvisí s tím, co vlastně žijeme a čemu doopravdy věříme. Možná si málo uvědomujeme, že ten chlapík měl šílenou kuráž, protože jemu bylo jasné dopředu, že zemře. Ne proto, že to říkali proroci v Písmu, ale protože jasně věděl, že tento svět nesnese pravdu o hříchu, ani spravedlivého, ale že jej nutně tento svět znenávidí a zabije. A co očekáváme my? Dlouhý život? ☺. Tak to si ještě zatopme v kamnech a zůstaňme v teple ☺.

Teď si možná říkáte, že to píše nějaký frajer, ale pokud tušíte, že vůbec ne, dali jste mi tu správnou nálepku i šanci. Ujišťuji Vás, že jsem obyčejný chudák s občas vystrašeným srdcem. Mám rád pořádnou srandu a řízky. Vlastním počítač, internet a kupuju si lístky na autobus. Někdy chodím i nevhod a mám i svého zubaře. Mám rád blues, country, gospely i rock'n'roll. Udělal jsem i řadu průšvihů v životě a ne s každým jsem jednal v lásce. A jako hříšník s bolavým srdcem doufám, že najdu sem tam nějaký správný řízky, kteří budou mít smysl pro nejen pouliční misii a budou v tom dále než já. Můžeme mít mezi sebou naprostou volnost, popřípadě se lze v budoucnu domlouvat i na hlubších vazbách, ale to nechám "osudu". Budu vděčný i za jednoho prima misijního přítele. S některými už takto chodíme po středočeském kraji a v Praze. Nezáleží na městě, ze kterého jste.

Jo, a kontrolní otázka kvízu: Kdo je ten chlapík?

Mohl bych toho napsat stohy. Vy asi taky ☺. Nicméně slyšeli jsme už z výroků Šalomounových, že Boží sláva je věci skrýt. Tak já taky nechám řadu věcí vskrytu.

Klidně napište na e-mail: mensi.bratr@gmail.com. Neslibuji, že napíšu všem, ale pokusím se odpovídat. Podle množství a způsobu vašich dopisů bych zvolil formu pak následné komunikace a setkání. Prosím, pište jen vážní zájemci o misijní práci, buď ji občas už děláte nebo se ji chcete teprve učit a máte na ni již promyšlen aspoň nějaký zbytkový čas. Nemám chuť diskutovat o nesmrtelnosti chrousta. Jo, a mám rád katolíky, evangelíky i Svědky Jehovovy, a řízky.

Leoš Princl březen 2012 Praha Zvánovice

Peníze čisté a nečisté

3. prosince 2011 v 15:39 | Dan Drápal
Peníze čisté a nečisté
Otázka hazardu se vleče českou politikou již dvě desetiletí. A jelikož v naší zemi funguje - výstižnými slovy Romana Jocha - socialismus pro bohaté, stal se hazard spolehlivým penězovodem z kapes bezzásadových chudých do kapes bezzásadových bohatých.
Hazard je spojen s bezpočtem osobních i rodinných tragédií a v důsledku naši republiku stojí nesrovnatelně více, než na něm bezzásadoví svévolníci vydělají. Rozvrácená manželství, děti, které v podstatě ztratily otce, náklady na soudní řízení, náklady na psychiatrické léčení pro gamblery a jejich nešťastné děti, náklady na sociální pracovníky, vesměs marně se snažící řešit mnohdy neřešitelné problémy gamblerských rodin, bezdomovectví, přesun posledních zbytků nějakého majetku do kapes exekutorů - to vše jsou ošklivé květy hazardu. A aby byl výsměch svévole slušnosti a spravedlnosti dokonalý, z hazardu má být financována charita! A jsou lidé, kteří si myslí, že by něco takového mohlo fungovat!
Cesty svévole jsou někdy objektivně popsatelné (snad by se daly alespoň přibližně zmapovat toky peněz od chudých k bohatým), ale mají i své, řekl bych nadpřirozené komponenty. Při hlasování o hazardu v parlamentě se ukázaly jako nulitní politické dohody mezi pravicovými stranami. Je-li něco založeno na blatantní nemorálnosti, těžko očekávat něco jiného než podobné podrazy. Kapitáni hazardu (nejsem schopen mluvit o hazardním "průmyslu"; jak okrást nešťastníky má toto odvětví promyšleno již dávno, tak jakýpak průmysl) to vymysleli a s pomocí poslanců prosadili s démonickou genialitou: Na hazardu učinili závislými obce, sport a charitu. Třešničkou na dortu by mohlo být, kdyby se jim podařilo prosadit, že by z hazardu byly financovány i církve.
Nedělám si iluze o tom, že by bylo možno hazard dokonale vymýtit. Plošný zákaz by kriminalitu spojenou s hazardem patrně nesnížil. Cílem politických stran by se ale mohlo stát omezení hazardu na úroveň běžnou v Evropě, tj. jedno dvě kasina v několika největších městech. Odvody by měly plynout čistě do státního rozpočtu - obce, sport i charita by měly být financovány z jiných zdrojů.
Korupce, jíž jsou naše vrcholová sportovní odvětví do větší či menší míry zřejmě nakažena, souvisí s financováním sportu z hazardu. Ano, je mi jasné, že přímou souvislost patrně nelze prokázat - alespoň ne v "přirozené" oblasti. Jsem ale přesvědčen, že nemorálnost plodí další nemorálnost. Léta jsem fandil Slávii - poté, co se jejím majitelem stal pan Řebíček, mi to prostě nejde. A je zřejmé, že řada fanoušků se od fotbalu odvrací zcela. Mohlo by se zdát, že je to dáno jen výkony reprezentace nebo chybami trenéra. Obávám se ale, že ony těžko zmapovatelné příčiny jsou jinde - jsou v celé nemorální atmosféře, která zasahuje vrcholový sport vzhledem k jeho sepjetí s hazardem.
Z pověření svých příbuzných posílám každý měsíc poměrně dost peněz různým charitativním organizacím. Uvítal bych, kdyby ve svých dopisech, jimiž žádají o příspěvky, měly uvedeno: "Nebereme peníze z hazardu." U mě by měly rozhodně přednost.
Již léta je naše společnost rozdělená a levice a pravice málokdy najde společnou řeč. Téma hazardu ale není ani výrazně pravicové, ani výrazně levicové. Kdyby se spojili poslanci, kteří ještě nejsou nakaženi morální slepotou, snad by se mohlo podařit něco s hazardem v naší zemi udělat. Věřím, že by to mohlo přispět k ozdravění i v jiných oblastech politiky.
V této oblasti neexistují nějaká polovičatá řešení. Před několika lety se - podle mého názoru právem - razilo heslo "s komunisty se nemluví". Kéž by se politici řídili heslem "s kapitány hazardu se nemluví". I když tomu u nás mnozí nevěří, prosperita souvisí s morálkou. Jde o to, aby mohl prosperovat celý národ, nikoli jen pár vychytralých a bezzásadových svévolníků.
Dan Drápal, 28. listopadu 2011

Zahozená slova

20. srpna 2011 v 16:01 | Dan Drápal
Zahozená slova
Předesílám, že nejsem ani příznivcem, ani obhájcem pana Bátory. Pozastavuji se pouze nad tvrzením jednoho člena vlády, že pan Bátora je rasista, protože používá slovo rasa. A nejenže se pozastavuji, ale i protestuji proti takovému tvrzení.
Rasismus je zavrženíhodný. Znamená to ale, že neexistují rasy? Nikoli; rasy (stále ještě) existují. Možná, že jednou existovat přestanou, to když v důsledku mísení nastane takové promísení, že začne působit jakási rasová entropie a všichni lidé budou více méně stejným dílem černoši, běloši i Asiaté, navíc trochu šmrncnutí jihoamerickými i severoamerickými Indiány. Zatím ale stále existují různé lidské rasy. V tomto konstatování samotném není obsaženo žádné hodnocení. Proto by mělo být dovoleno používat slovo rasa (dokonce i panu Bátorovi). Tomuto slovu totiž odpovídá určitá skutečnost.
Našli se lidé, kteří mi vyčítali, že používám obrat "romská otázka". Řeknu-li, že se v naší zemi romská otázka neřeší, mnozí zbystří a začnou mě kárat. Ne za to, že říkám nepravdu, ale za to, že používám "zakázané" sousloví. Jako kdybychom se řešení tohoto problému přiblížili, že o něm nebudeme mluvit, či že mu ukradneme označení.
Nedávno jsem četl o jistém profesorovi, který byl vyhozen ze své vysoké školy, protože srovnával různé rasy a vyšlo mu, že černochům jde matematika hůře než bělochům. Byl prohlášen za rasistu. Hlodá ve mně červíček pochybnosti, zda by byl vyhozen i za předpokladu, že by došel k opačnému zjištění. Ale ať tak či tak, je to špatně. Jak to, že odmítáme klást hranice vědě, když jde kupříkladu o pitvání oplodněných lidských vajíček, ale tyto skutečnosti zjišťovat nesmíme? Což z někoho (třeba ze mě, protože o mně to také platí) dělá méněcenného člověka jen to, že mu nejde matematika?
Pak jsou tady ještě výbušnější věci. Smí se říci, že u homosexuálů je podstatně vyšší sexuální promiskuita, ba dokonce i zločinnost? Kdybyste tomu nerozuměli, toto zjištění není hodnocením žádného jednotlivého homosexuála. Ano, pokud se jedná o skutečně významné hodnoty, může to vést k určitému pohledu na určitý životní styl. Nyní mi ale nejde o ten životní styl - jde o to, zda se o takových věcech vůbec může bádat. Jsme přece stále vyzýváni k toleranci a téměř uctíváme svobodu vědeckého bádání, nebo snad ne?
Někdy jde o samotné pojmy. Musíme zahodit slovo cikán? Nebo dokonce i slovo černoch?
Já budu rád říkat Romům tak, jak si sami říkat chtějí. V Americe se šlo po trajektorii nigger - black - Afroamerican. Nigger bylo nesporné hanlivé a muselo se s tím nutně přestat. Později se ale někteří černoši začali vracet k označení black, zejména pokud šlo o "black power". Budu říkat cikán nebo Rom, jak budou sami chtít. Z úcty k nim. Podobně americkým černochům, tedy Afroameričanům, budu říkat, jak právě chtějí. Mají právo sami pojmenovat svou identitu a ostatní by to měli respektovat, pokud nepůjde o nějaký naprostý nesmysl. Přátele mezi nimi bych ale jemně upozorňoval, že samotnou změnou názvu se moc nevyřeší.
Kromě slov zahozených existuje i cosi jako slova přilepená. Nelíbí se vám, že si muslimové třeba ve Velké Británii zavádějí vlastní zákony a utlačují ženy a dívky? Jste islamofob. Tvrdíte, že homosexualita nemusí být - přinejmenším ve všech případech - vrozená? Jste homofob. Myslíte si, že Evropa by měla spolupracovat na řešení některých společných otázek? Jste eurohujer.
Pokud jde o mluvení o věřících, tam frčí slova "fundamentalista" a "sektář". Těmito slovy můžete v určitých kruzích odrovnat téměř každého. Zajímavé to ovšem začne být, když se toho, kdo toto slovo používá, zeptáte, co tím vlastně míní. Jak pozná sektáře od nesektářského věřícího člověka? Co dělá fundamentalistu fundamentalistou?
Pokud chcete vést zajímavý myšlenkový život, můžete se ztrapnit podobně jako já tímto článkem. Budete moci (ba dokonce budete muset) hodně přemýšlet o tom, co je to rasismus, fundamentalismus, sektářství nebo homofobie. A zda vám tyto nálepky patří nebo ne.
A přemýšlení bolí, a hodně přemýšlení ještě více. Ale nebojte se, stojí to za to. Nakonec na tom vyděláte.
Dan Drápal, 15. srpna 2011

Odpovědnost nebo necitlivost?

16. května 2011 v 21:28 | Dan Drápal
Odpovědnost nebo necitlivost?
Patřím k lidem, kteří tvrdí, že by se mělo šetřit. Trápí mě rostoucí zadluženost naší země a myslím si, že si stále ještě žijeme nad poměry.
Vím i o tom, že se v naší zemi hojně zneužívá sociálních dávek. V některých krajích přímo kvete práce načerno. Daňové zatížení je vysoké, morální odpovědnost národa jako celku nízká, a tato situace přímo svádí k tomu, aby jak firmy, tak jednotlivci hledali způsoby, jak stát ošidit jak na daních, tak na sociálních odvodech.
Proto bych vládu rozpočtové odpovědnosti vcelku vítal. Nicméně některé způsoby šetření, které se zavádějí, považuji za ostudné.
Ušetřit se může například tím, že snížíme příspěvky postiženým, nebo tím, že snížíme nebo zrušíme státní podporu lidem platícím hypotéku. Zatímco tento druhý způsob považuji za legitimní, ten první mě hluboce pobuřuje.
Hypotéku si může vzít pouze ten, kdo už se má celkem dobře. Chápu, že ledaskdo dává přednost bydlení ve vlastním domku se zahradou před bydlením v paneláku. A státní podpora hypoték by mi nevadila, kdyby se v naší zemi nesnižovala podpora postiženým.
Ministři Drábek a Heger zpravidla tvrdí, že jde pouze o administrativní změny a že vlastně o žádné snížení podpory nejde. Znám ovšem několik případů z reálného života, kdy se podpora postižených radikálně snížila (ze 2000 na 800 Kč), případně zcela zrušila (tedy snížila ze 2000 na 0 Kč). Jedná se o tzv. příspěvek na péči.
Tento příspěvek v praxi např. ztratil člověk, který je velmi vážně nemocný a nikdy (tedy pokud nebude zázračně uzdraven) nebude schopen si sám vydělávat. Nicméně je schopen si sám dojít na záchod a sám se nají, tj. druzí ho nemusí krmit. To je dostatečný důvod, aby mu byl příspěvek na péči upřen. Pokud se jedná o člověka, kterého choroba postihla ještě ve studentských letech a který si tedy nic nemohl "odpracovat", je invalidní důchod tak nízký, že pokryje sotva nájem i toho nejmenšího bytu.
Na YouTube nedávno běželo zajímavé video. Jeden člověk tlačil druhého na kolečkové židli na Sociální odbor. Po vyřízení úředních záležitostí ho opět odtlačil k jeho limuzíně. U té "postižený" bez problémů vstal, složil si kolečkovou židli do kufru auta a odjel.
Ano, jistě jsou i takové případy. A budou, dokud většina obyvatelstva neuvěří tomu, že krást se opravdu nemá a že udat takového podvodníka je zcela správné a morální, tedy že to není žádné "práskačství".
Nicméně bojovat proti zneužívání dávek způsobem, který zasahuje naprosto nevinné a bezmocné lidi, považuji za neetické a ostudné. Fiskální problémy našeho zadluženého státu se přenášejí na bedra těch nejslabších, kteří si opravdu nemohou pomoci. Považuji za se z pravicového a konzervativního člověka, nicméně tento postup vlády považuji za ostudný, ostudný a ostudný. A navíc hanebný. Přitom by stačilo, kdyby vláda nějak zastropovala nemorálně vysoké platy vysokých manažerů v podnicích s vysokou státní účastí (ano, mám na mysli např. ČEZ). A než přijde na řadu postihování postižených, měla by snížit či zrušit státní podporu hypoték.
Šetřit na bezmocných mi připadá nejen nemorální, ale i politicky neprozíravé. Samotných postižených není tolik, aby byli významnou politickou silou. Nicméně mají příbuzné nebo známé, kteří vidí, jak to doopravdy je. Divíte se, že budou hlasovat pro stranu, která slíbí, že se bude chovat jinak? Já ne.
Dan Drápal, 15. května 2011

Celonárodní čtení Bible – Velikonoce 2011

15. února 2011 v 22:36 | František Miláček

Celonárodní čtení Bible - Velikonoce 2011

18.-24.dubna 2011



Přípravy veřejného čtení Bible jsou i o letošních Velikonocích v plném proudu!
I v Pardubicích.

Kam dál